ČD - STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ

Po propracování svého plánu se rozhodl pomstít Washingtonovi za neustálé čištění jeho skvrny. Na cestě do jeho pokoje však viděl hrůzný přízrak. Poněvadž strašidlo nikdy nevidělo jiné strašidlo, polekalo se a uprchlo zpátky do své světničky a schovalo se pod ložní prádlo. Tam si to nechalo uležet v hlavě, řeklo si, že dvě strašidla by byly nakonec lepší než jedno a šel zpátky se s duchem setkat. Chytl ho do náruče, když v tom strašidlu upadla hlava. Duch zjistil, že je to jen atrapa z dýně a prostěradel, kterou na něj nachystala dvojčata.

V příštích dnech se už duch začal rodině vyhýbat, ale jelikož byl strašidlo, musel strašit. Naolejoval si řetězy mazadlem s vycházejícím sluncem a jen lehoučce našlapoval, aby nikoho nevzbudil. Ale stejně svému osudu neušel, protože mu někdo věčně napínal přes chodbu provázky a párkrát uklouzl na klouzačkách z másla. To ho rozzlobilo a chtěl vyzkoušet svůj převlek "Bezhlavého hraběte", nicméně obklíčen svými nepřáteli se zahradními stříkačkami neměl šanci. Strašidlo zase zalezlo do své komůrky a nějaký čas se neukazovalo.

Jednoho dne náhodou prošla Virginie kolem duchovy komnaty a zahlédla tam nějakou postavu - bylo to jejich strašidlo, sklíčené, nachlazené, osamělé. Virginii ho bylo líto a začala ho utěšovat. Duch si stěžoval na nevychovanost její rodiny, na což ho Virginie pokárala a připomněla mu, že to on jí bral její barvičky, aby oživoval tu svoji skvrnu, tudíž ji zbyla pak jen indigová modrá a nemohla malovat. Pak jí strašidlo řeklo svůj příběh. Jeho žena nebyla hezká, neuměla vařit, vždy byla protivná a jakmile ji zabil, byla pomstěna svými bratry, kteří zavřeli sira Simona do cely v tajné místnosti v zámku a nechali ho tam umřít hlady. Strašidlo řeklo, že už chce mít klid a spát v hrobě a řekl Virginii, že aby mohl být osvobozen, musí se za něj někdo pomodlit. Virginie to udělala a strašidlo osvobodila. Vše pak vyprávěla své rodině a svému snoubenci Cecilovi, který právě přijel a hledal ji.

Toto dílo staví do kontrastu starobylou Anglie lpící na tradicích (věří ve strašidlo) a pragmatickou Ameriku spoléhající na moderní postupy.

Strašidlo cantervillské je krátká povídka (dá se říct i pohádka) psaná na rozhraní mezi romantismem a realismem, která v době svého vydání mohla způsobit velký rozruch (díky srovnání Ameriky a Anglie).

Jedná se o hylo(materialisticko)-idealistickou romanci humorného a satirického charakteru, jež staví do kontrastu dva různé životní postoje - stanovisko praktického člověka bez víry a postoj snílka s fantasií. Název, ve kterém si odporují dva protichůdné filozofické směry, určuje z velké míry i charakter díla.

Wilde staví do kontrastu romantické anglické duše a materialisticky myslící mozky Američanů. Vůbec celé dílo je postaveno na protikladech, především těch, kde se střetává racionalita s fantasií, a právě v těchto rozporech můžeme spatřovat i tendence v soudobé literatuře - romantismus začíná uvadat a do popředí se dere realismus.