Chladnokrevně_V001_o

[...]

Chladnokrevně

Ona klíčová kniha se jmenovala Chladnokrevně. U jejího zrodu stála drobná zpráva z novin New York Times o vraždě čtyřčlenné rodiny kansaského farmáře Cluttera, otištěná 15. listopadu 1959. Kniha, reportážní román, nebo, jak to nazýval sám Capote, nefiktivní román, vyšla v lednu roku 1966. Po celý ten čas, tedy přes pět let, na ní spisovatel pracoval. Obnášela desítky hodin rozhovorů se svědky, sousedy, vyšetřujícími policisty a také s oběma dopadenými vrahy. Našlo se pár kritiků, kteří knihu odsoudili jako nepovedený pokus povýšit žurnalismus na literaturu. A literární hnutí, které se pár roků nato rozvinulo, se nazvalo nepokrytě „nový žurnalismus“ a Chladnokrevně přijalo jako jedno ze svých základních děl.

Třebaže jde o literárně-reportážní zachycení běhu událostí, Capote přesáhl běžný žurnalismus už tím, že si během sbírání materiálu nedělal poznámky ani nenahrával rozhovory. To mu umožnilo volně kloubit realitu s fikcí a překračovat z realistické roviny místy až do surrealismu. I to činí jeho knihu unikátní a nesrovnatelnou s jinými předešlými.

Román přinesl autorovi konečně onen rozměr slávy, po kterém toužil, ale na svou dobu i ohromné bohatství: za knihu a filmová práva k ní získal dva miliony dolarů, což mu dalo tvůrčí svobodu. Bohužel jí však nevyužil.

[...]

Život po životě

Truman Capote zemřel na předávkování léky v domě Joanne Carson, bývalé ženy známého televizního showmana, v jehož talkshow mnohokrát vystupoval. Nebylo mu ještě šedesát let.

Jeho knihy se dodnes tisknou. Dodnes se promítají filmy, které na jejich motivy vznikly, jak Chladnokrevně, tak i Snídaně u Tiffanyho, v níž hraje Audrey Hepburn, přestože on si v roli Holly Golightly představoval Marylin Monroe. Anebo sebe: „Holly Golightly, c’est moi – čili to jsem já“, jak se dal slyšet.

ROMAN LIPČÍK

(Instinkt 9/2006)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.