E.Hemingway - Stařec a moře

Kompoziční výstavba

• jednoduchý, prostý příběh

• děj je rozvíjen chronologicky bez jakéhokoliv složitého prostupování časových rovin nebo rozsáhlých retrospektiv

• text není nijak formálně členěn

• zachycení pouze nejzákladnějšího opravdového prožitku (chce, aby Čtenář používal vlastní citové a myšlenkové asociace)

• prvky se symbolickými významy (zakrvavené ruce = Kristovo utrpení)

• existuje zde obecná rovina příběhu (rybář = Člověk, ryba = příroda, žraloci = zlo)

• zájem o psychiku Člověka

Postavy

• Stařec Santiago - charakteristická hemingwayovská postava - rybář odloučený od společnosti, zamlklý samorostlý člověk, rozhodl se vést boj na život a na smrt, ačkoli výsledek zápasu je předem jistý a starcovo úsilí se může jevit jako zbytečné či předem prohrané. Jedná se o prostého člověka, který zápasí s přírodou.

• Chlapec Manolin - velmi obětavý. laskavý, nápomocný, má rád starce

Čas a prostor

• Kubánska vesnice poblíž Havany.

• Prostředí - chatrč starce, locika na moři.

• Doba děje nejspíše léta 20. století.

Děj

Santiago, chudý samotář se silnou vůlí, který v posledních 58 dnech neulovil ani jednu pořádnou rybu, se jednoho zářijového dne rozhodne vyrazit vstříc nebezpečí oceánu za účelem prolomení neštěstí a ulovení velké ryby. Září je označováno za měsíc „velkých ryb“. Santiago velmi dobrý vztah s chlapcem, kterého od malička bere s sebou na rybářské výpravy. Pro několikadenní starcovu smůlu (označován za salaa = nejhorší druh smolaře) rodiče Manolinovi přikážou jezdit s jiným člunem. Chlapec starci alespoň pomáhá se zajištěním výstroje potřebné pro každého rybáře. Časně z rána Santiago vyplouvá sám na moře. Orientuje se podle letu ptáků (fregatka) a snaží se směřovat svou loď k hejnům ryb (tuňáci, dorády, ...). Má s sebou mnoho kotoučů a 4 návnady. Během výpravy je stařec vystaven nepříjemnostem a nepříliš dobrým přírodním podmínkám; po několika dnech mimo civilizaci se cítí osamělý, začne mluvit sám se sebou o svých problémech, starostech a myšlenkách. Po několika dnech na volném oceánu stařec ucítí na jedné ze svých šňůr velký tlak. Je přesvědčen, že v hlubinách se mu na násadu chytila velká ryba. Přestože je vyčerpaný následkem nedostatku spánku a málo vydatné stravy, je rozhodnutý všechny své zbývající síly vložit do zápasu s tímto obrovským obratlovcem, který ho táhne spolu s jeho lodí po širém oceánu. Cítí se naprosto bezmocný. Kromě pychické únavy kompenzované samomluvou trpí i fyzickým vyčerpáním. Na mnoha místech těla je zraněný, má odřeniny, škrábance a chytají ho často křeče do ruky, které mu komplikují souboj s rybou. Energii může získat jedině z masa ryb, které si sám uloví. V některých chvílích by chtěl být on sám tou rybou, jež se snaží ulovit. Přestože není pobožný, odříkává si modlitby (deset Otčenášů a deset Zdrávasů). Sní nad tím, jaké by to bylo, kdyby s ním byl na lodi chlapec. Honí se mu v hlavě spousty myšlenek a úvah. Jeho ohromná odvaha a odhodlanost mu dodávají síly. Část příběhu prožívá Santiago společně s rybou. Snaží se vcítit do její aktuální pozice, nazývá ji svým bratrem. Stařec po dlouhém souboji nejen s rybou ale i sám se sebou nakonec zvítězí a unavenou rybu přiváže k lodi. Je udiven krásou a velikostí uloveného 5 a půl palců velkého marlina. Cestou domů ho však přepadnou žraloci. Přestože statečně odolává jejich útokům, rybu neuchrání. Santiago dorazí domů vysílený a zraněný na mnoha místech. I když z obrovské ryby, již ulovil, zůstala po útocích žraloků pouze kostra, tamější obyvatelé a Manolino jsou šťastni, že se stařec vrátil. Chlapec vypráví starcovi o pátrání pobřežními hlídky a letadly v době Santiagovy výpravy a nakonec mu přislíbí, že příště pojede na moře s ním.