Edgar Alan Poe - Havran

Havran

• Literární druh – baladická lyricko-epická báseň (se smutným dějem a tragickým koncem)

• Literární žánr - poezie

• Charakteristika prostředí: mužův pokoj (skvostně zařízená místnost), o půlnoci během minut možná hodin

• Hl. myšlenka: Vyjádření pocitů autora, příliš velké lpění na mrtvém (Lenora) - autor se snaží vyrovnat se smrtí své milenky Leonory, hledá naději, že se s ní ještě někdy setká

• Motiv: smrt, tma, ztracená láska, bolestné vzpomínky, pohádkové motivy (pták mluví lidskou řečí), značné autobiografické prvky

• Vypravěč: v ich-formě, vypravěčem sama hlavní postava (autor)

• Charakteristika postav (u tragédie = repliky):

• MUŽ – milenec, jenž trpí ztrátou své milované Lenor, která zemřela; smutný, mírně šílený, bláhový (upírá se k okultismu), podrážděný. Osamělý muž, kterého souží horečka a chmurné myšlenky. Zároveň i vypravěč.

• HAVRAN – škodolibý vetřelec domu; vychytralý, tajemný a dotěrný

• Kompozice:

  • chronologický postup

  • báseň, kde se vždy poslední verš opakuje->

  • (Never more= nikdy více) = refrén

  • 108 veršů o 18 slokách

  • hl. motivem je krása, smutek a smrt

  • kontrasty – bílá socha x černý havran, smrt x život

  • naprosto precizní popis

  • symboly – havran – zlo, smrt, strach, prorok

  • 8stopý trochej

• Jazykové prostředky:

  • Vypravěčské postupy

  • Ich- forma

  • přímá řeč

  • monolog

  • inverze - Otevru své okno rázem

  • přirovnání - jako pán či paní

  • názvy - Pallady - (Pallas Athéna)

  • epiteton - Ebenový pták

  • knižní výrazy - nevšim, nestanul, used, ač, děl

  • přechodník – těkajíc

  • metafora - Noci brány

  • *Zajímavý jazyk, který dělá báseň napínavou a děsivou

• Námět:

  • Autorova deprese

  • Alkoholová a drogová závislost

  • Smrt manželky

  • Vliv na další tvorbu:

  • Vliv na francouzské prokleté básníky (Verlaine)

  • Vliv na sci-fi a hororový vývoj.

  • Vliv na moderní spisovatele (J.K. Rowling – Harry Potter).

  • Mnoho překladů, filmů i parodií.

• DĚJ:

Unavený osamělý muž soužený horečkou se snaží číst. Nedaří se mu ovšem soustředit. Přepadají ho vzpomínky na smrt jeho milé. V knihách hledá útěchu před myšlenkami na svou tragickou lásku. Téměř usíná. O půlnoci ho vyděsí klepání. Nejdříve se lekne. Pak se uklidní. Předpokládá, že je to jistě nějaký nečekaný host. Rozhodne se otevřít. Nahlas se omlouvá panu nebo paní, že neotevřel dřív. Jde otevřít. Za dveřmi ovšem nikdo není. Hrdiny se zmocňuje strach. Blouzní. Stupňuje se napětí. Myslí si, že klepala jeho zemřelá dívka Lenora. Začne volat její jméno do noci, ale nikdo se neozývá. Uklidní se.

Klepání se ozve ještě jednou, ale tentokrát hlasitěji. Muž se stále uklidňuje a usoudí, že někdo stojí pod oknem. Otevře okno a zjistí, že původcem hluku je havran, který vletí do pokoje a usedne na sochu Pallady. Muže to pobaví a spíše jen ze žertu položí otázku, jak se havran jmenuje. Muž v úžasu zjišťuje, že havran umí mluvit, když mu na otázku odpoví "už víckrát ne" (v originále "nevermore"; opakuje se → tak vzniká refrén).