Ernest Hemingway - Komu zvoní hrana + Stařec a moře

Časoprostor: Kubánská vesnice poblíž Havany, chatrč starce, loďka na moři (symbol mocného soupeře přírodní sílu, která nutí člověka překonávat vlastní limity) v Mexickém zálivu, asi 40. léta 20. st.

Forma: er

Kompozice:

• Děj je chronologický, objevují se retrospektivní pasáže

• čtenář musí využít podtext a sám si domyslet některé souvislosti,

• Metoda ledovce – 2/3 si musí čtenář domyslet, zachycuje jen to základní, velká část je skryta pod povrchem; popisuje jen to, co je důležité, to, co není, tvoří skrytou část ledovce...

• členění do odstavců

• přímá řeč, nevlastní přímá řeč

• ze začátku časté dialogy pro zrychlení děje a charakteristiku postav, poté mnoho monologů

• neutrální obecná pojmenování (ryba, chlapec), jednoduchý jazyk, občasné španělské výrazy, nepoužívá adjektiva, strohá stylizace vět, prvky se symbolickým významem (zakrvavené ruce)

• poslední dílo E. H.

Téma:

• Boj starce s rybou; nezdolnost člověka; vůle, která může překonat i tělesnou slabost

Motiv:

• Myšlenky a úvahy starce; víra v Boha; silná vůle; odhodlání

• Pokroky v technologii – kontrast mezi starcem se starými postupy a mladšími rybáři s lepší technikou (motorové čluny, ...)

• Kontrast mezi nahlížením na dané skutečnosti (např. na moře) starce a mladšími rybáři (pro starce je moře ženského rodu, pro ostatní mužského)

Postavy:

• Stařec Santiago – kubánský rybář, má velmi pevnou vůli, tvrdě bojuje, aby se uživil, smysl života v rybaření, introvert, žije v souladu s přírodou, vytrvalý

• Chlapec Manolin – laskavý, obětavý, má rád Santiaga, chce se dozvědět vše o moři a být nejlepším rybářem

Děj:

Kniha vypráví o starém rybáři Santiagovi, pro kterého je rybaření jedinou obživou. Starci se ovšem dlouho nedaří chytit větší rybu, a proto je ostatním rybářům k smíchu. Aby toho nebylo málo, tak s ním na moře, kvůli zákazu svého otce, přestane jezdit velký pomocník, chlapec Manolin.

Stařec má ovšem svoji hrdost a rozhodne se všem dokázat, že stále dokáže chytit velkou rybu. Druhý den ráno se proto na moři vydá dál, než kdy byl. Kvůli svým zkušenostem ví, že pokud chce chytit velkou rybu, tak musí udice spustit do velkých hloubek.

Za nějakou dobu zabere opravdu velká ryba. Jenomže má spoustu sil a stařec ji proto nemůže ulovit. Zápasí s ní dva dny bez spaní a s drobnými zraněními. Rybář je ovšem rozhodnut, že nepovolí a rybu zabije, nebo že zabije ryba jeho. Po dvou probdělých nocích ryba ztrácí sílu a Santiago ji uloví. Zjistí, že je to mečoun – Marlin a je několikrát větší než loďka.

Stařec ulovenou rybu přiváže k loďce a vydá se domů. Jenže krvácející ryba přivábí několik žraloků. Rybář se s nimi snaží bojovat, ale nemá šanci a žraloci mu rybu do posledního drobečku sežerou. Zůstane jenom kostra, se kterou se v noci vrátí do přístavu a vyčerpán odejde do svého domu. Ráno ho v posteli objeví chlapec, počká, až se probudí, a potom mu povídá, kolik lidí se shromáždilo kolem obří kostry. I když se do vesnice vrací s rybí kostrou, tak si však získává u vesničanů zpět respekt a obdiv.