Ernest Hemingway - Komu zvoní hrana + Stařec a moře

Surrealismus

• umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí

• snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek

• představitelé: Breton, Prévert, z našich autorů K. Biebl, K. Teige, V. Nezval

Ernest Hemingway

• americký spisovatel, přední představitel ztracené generace

• stal se reportérem a po vypuknutí 1. světové války vstoupil jako dobrovolník do italské armády, pomáhal u Červeného kříže, následně těžce raněn

• španělské občanské války se účastnil jako reportér

• po 2. světové válce působil jako dopisovatel

• ovlivněn válkou vyhledával nebezpečí – lov, sport

• zemřel prý při čištění hlavně – trpěl ale depresemi (nejspíš sebevražda)

• nositel Pulitzerovy a Nobelovy ceny

• díla inspirována osobními zážitky; styl psaní – úsečný, díla nemají citová zabarvení, vynikající obraz vnitřních pochodů, styl ledovce

• hrdinové často muži – mají nebezpečný způsob života, aby prokázali čest a odvahu; hledá pravdu o člověku v mezní situaci

• Dílo:

  • Vojákův návrat

  • Sbohem, armádo

  • Zelené pahorky africké

  • Komu zvoní hrana

  • Stařec a moře

• Metoda ledovce – část naznačí zbytek si čtenář domyslí, úsporná metoda

Komu zvoní hrana

L. druh: próza, epika

L. žánr: válečný román

L. směr: ztracená generace

Forma: er

Časoprostor: horská krajina Segovie (za fašistickou frontou), ve Španělsku, v rozmezí 3 dnů (asi roku 1937) v období španělské občanské války

Kompozice:

• Chronologická s retrospektivními pasážemi, členěno do kapitol

• Časté vnitřní monology R.J.

• nespisovný, často vulgární, hovorový jazyk

• oživován přímou řečí postav

• často nahlíží do myšlenkových pochodů hrdiny

• vojenské výrazy (máquina štěkala)

• využívá citoslovce – autentičnost, napětí

• použity španělské výrazy

• motiv: Seznámení se španělskou občanskou válkou, víra a oddanost partyzánů

• Název knihy byl inspirován verši anglického renesančního básníka Johna Donna, které napsal roku 1624: „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“

Postavy:

• Robert Jordan (Inglés, Roberto) - americký profesor španělštiny, bojuje na straně republikánů (komunistů); vyrovnaný, rozumově založený, spolehlivý, zásadový; často zobrazuje autorovy názory (proti zabíjení, bere to však jako nutnost k vyhraní války); někdy odsuzuje svého otce za to, že spáchal sebevraždu

• Marie (králíček) - starostova dcera; unesena, znásilňována a týrána → špatné vzpomínky; plachá, krásná, bezbranná, ne příliš manuálně zručná, nevinná; v průběhu příběhu se zotavuje; miluje Roberta

• Pablo – bývalý vůdce partyzánské skupiny; prasečí vzhled; chladnokrevný vrah; má dobrý smysl pro plánování a taktiku; kdysi velmi odhodlaný a statečný, poté troska kvůli alkoholu, ale na konci knihy se vzchopí, chce vždy ochránit své nejbližší

• Pilar – manželka Pabla; skutečná vůdkyně partyzánů; tlustá, prostořeká, mnohdy sprostá, hubatá, přímá, dobrosrdečná, odhodlaná, nebojácná

• Anselmo – stařec; dobrý přítel Roberta; odvážný, čestný, spolehlivý, dobrák, má pevnou vůli, nechce zabíjet lidi, nebojí se ale zemřít

• Dále zde vystupují: cikán Rafael, Fernando, Augustín, Eladio a Andrés (bratři), Primitiv, Joaquín, El Sordo (vůdce jiné skupiny partyzánů; nahluchlý, statečný, nakonec zabit), kapitán Goltz