Gabriel José García Márquez - Kronika ohlášené smrti

O autorovi

• Gabriel José de la Concordia García Márquez

• 6. března 1927, Aracataca, Kolumbie – 17. dubna 2014, Ciudad de México, Mexiko

• Byl to kolumbijský spisovatel a novinář píšící španělsky

• Často je považován za nejdůležitějšího představitele tzv. magického realismu (= umělecký směr, ve kterém se prolíná reálná skutečnost s iluzivními prvky (sny, halucinace, mýty)), přestože je jeho dílo příliš rozmanité na to, aby mohlo být jednoznačně zařazeno.

• Narodil jako nejstarší ze dvanácti sourozenců

• Dětství prožil se svými prarodiči, kteří ovlivnili jeho pozdější tvorbu.

• Jeho dědeček byl plukovníkem v kolumbijské občanské válce na straně liberálů, babička pak pověrčivá žena znalá lidových pověstí.

• Střední školu navštěvoval v hlavním městě Bogotě, na vysoké škole studoval práva, ale studia nedokončil

• Od roku 1948 byl novinářem a dopisovatelem různých provinčních novin.

• Roku 1954 se stal zpravodajem významného bogotského listu El Espectador. Byl vyslán do Paříže, noviny však byly krátce po jeho příjezdu úředně zastaveny.

• Navštívil několik evropských zemí včetně Československa v letech 1955 a 1957.

• Roku 1957 se vrátil do Kolumbie, kde se jeho ženou stala Mercedes Barcha, se kterou pak mĕl dva syny.

• Po nástupu Fidela Castra k moci se stal dopisovatelem kubánské tiskové agentury Prensa Latina.

• V padesátých letech napsal několik povídkových próz, se kterými ovšem nebyl příliš spokojen, a tak se pustil do psaní filmové kritiky, v Římě dokonce vystudoval režii.

• Na krátko se pak vrátil do Kolumbie. V té době (1961) se s rodinou přestěhoval do Mexika. Později v Barceloně psal i filmové scénáře.

• V roce 1982 obdržel Nobelovu cenu za literaturu „za své romány a povídky, v nichž se neskutečné snoubí s reálným ve světě plném představivosti a odrážejícím život a konflikty kontinentu“.

• Podporoval politiku Fidela Castra a různé revoluční skupiny v Jižní Americe.

• Jeho styl je plný nadsázek a fantastických motivů, které se objevují v místech všedního života.

• Společným rysem je vyprávění velkých příběhů, které roztříští na mnoho bezvýznamných epizod, čímž se dílo stává záměrně nepřehledným. Čas podle něj neplyne, ale otáčí se dokola.

• Základními tématy pro něj jsou: láska, smrt, samota a stárnutí.

• Svým postavám přikládá mytologické rozměry a legendární vlastnosti ještě dříve, než by si je jakýmkoliv svým jednáním zasloužily

• 1967 – Sto roků samoty – nejznámější román Gabriela Garcíi Márqueze. Vypráví o několika generacích rozvětvené rodiny Buendíů a osudech jihoamerické vesničky Macondo v průběhu století

• 1975 – Podzim patriarchy – Parodicky laděný román je věnovaný tématu samozvaného diktátora v bizarním příběhu člověka, kterého moc uvrhla do absolutní samoty.

• 1981 – Kronika ohlášené smrti

• 1985 – Láska za časů cholery – Kniha se zabývá 50 let trvajícím milostným trojúhelníkem mezi postavami Ferminy Dazové, Florentino Ariza a doktora Juvenala Urbina na konci 19. století a v prvních dekádách 20. století. Román se zabývá myšlenkou, že utrpení z neopětované lásky je druhem vznešenosti.