Gabriel José García Márquez - Kronika ohlášené smrti

Kompozice

• Román je stylizován jako rekonstrukce, kterou provádí po 27 letech Santiagův přítel a účastník tehdejších událostí za pomoci vlastních poznámek, výpovědí svědků, příbuzných, přátel a účastníků událostí a soudního protokolu.

• Vyprávění je založeno na precizním líčení posledních hodin Santiagova života (čtenář od první věty ví, že bude zabit) a od této časové roviny odbočuje do minulosti (vysvětluje, co se stalo před svatbou) i do budoucnosti (uvádí osudy všech zúčastněných).

Charakteristika díla

• Márquezovo dílo je považováno za typický projev tzv. magického realismu. Prvky tohoto literárního směru najdeme i v Kronice ohlášené smrti, Márquezovou drobnější prací, inspirovanou mj. antickým dramatem a dílem Franze Kafky.

• Podobně jako v jiných svých knihách vychází Márquez také zde ze své důvěrné obeznámenosti s životem v Latinské Americe, s místními zvyky a tradicemi.

Prvky magického realismu

• magično, když vzpomíná Victoria Guzmánová (služebná v domě Santaga, bývalá milenka jeho Otce a matka Diviny Flor, kterou chce Santiago možná svést), jak dávala psům toho rána najíst vnitřnostmi králíků a Santiago řekl: „Nebud barbar, představ si, že by to byla lidská bytost“= možná zlé znamení boží

• Inspirace z antického dramatu a dílem Franze Kafky- OSUDOVOST. Postavy mají už předem načrtnutý svůj osud. Jsou to jen loutky v rukou osudu. Postavy nejednají o své vůli. Od počátku víme, co se stane.

• Náhody, které jsou logicky vysvětlené, zabrání tornu, aby se Santiago zachránil (viz Osudovost). Např. zavřené dveře, Santiago beze zbraně, Arab, který mu chtěl pomoci, nemá náboje.

• Absurdita (od Kafky)-zbytečná smrt Santiaga bez důkazů, že by byl vinen (celá kniha nám vlastně naznačuje, že to on neudělal)

• Smyšlené přímořské městečko Macondo (jako většina Marquezových knih). V knize jméno města ale není zmíněno.

• Snové představy se prolínají s realitou. Matka Santiaga vykládá jeho sny. Nepozná z nich však žádné špatné znamení.

• Různé úhly pohledů. Například na počasí: někdo říká, že bylo slunečno, jiní, že pršelo.

• Magično, mýtično. Např. první tři rány jsou bez krve. Čistý nůž.

• Halucinace. Matka vidí Santiaga přicházet domů v bílem s kyticí růží. Myslí si. žeje doma, proto Santiagovi zavře vrata, čímž ho odsoudí ke smrti.

• Kolektivní vina. Všichni to vědí, ale nikdo tornu nezabrání. Město si na poslední chvíli uvědomí, co udělalo, ale už to nemůže změnit.

• Styl lidového vyprávění, prvky jiných stylů-Černá kronika, novinářský styl. věcné zaznamenávání

Jazyk a styl

• Napsané sevřenýma precizním jazykem. Opírá se především o faktograficky přesný popis událostí (přesné časy).

• Snaží se evokovat novinářskou či kronikářskou objektivitu, která má vyvolat iluzi neodvratnosti událostí a zcela odstraňuje ze zřetele otázku viny a hříchu- její absence však právě problematiku etiky a morálky staví do popředí.

• Jazyk trochu zastaralý, objevují se cizojazyčné výrazy. Hodně španělských jmen, která jsou si podobné (stěžování orientace v textu)

• Kniha psaná v ich-formě.

• kontrasty- všude uvedeny přesně hodiny, ale nikdo neví, jaké bylo počasí