Gabriel José García Márquez - Kronika ohlášené smrti

Prostředí

• městečko Macando, pravděpodobně na začátku 20. století

• v celém díle napětí a tajemno

• všední je bezproblémovost v městě, takže nikdo nevěří, že by se mohl nějaký problém= vražda stát

• skupinová vina (vina davu)

• 7 z četných ran bylo smrtelných

• symbolika stromů - Santiagovi se vždy zdává o stromech (V noci před smrtí se mu zdálo, že se prochází mezi fíkusy, kde drobně mrholilo a byl chvíli štastný, když se ale probouzel, měl pocit, že je pokálený ptačím trusem) .Jeho matka byla věhlasná vykladačka snů, ale toho dne sen vyložila špatně, věnovala se ptákům, kteří znamenají štěstí a zdraví, ale měla pozornost věnovat stromům, kteří nosí smůlu a znamenají neštěstí. = hloupá náhoda

Literárně-historický kontext

• Magický realismus (druhá polovina dvacátého století). Kniha vydána 1981.

• Hlavním představitel Márquez a kniha Sto roků samoty. Další představitelé magického realismu:

  • Jorge Luis BORGES (povídkář, navazuje na něho U. Eco.; Alef, Obecné dějiny hanebnosti)

  • CARPENTIER (Ztracené kroky)

  • Michail BULGAKOV (Mistr a Markétka)

Postavy

• Santiago Nasar — měl prakticky jen ty kladné vlastnosti. Ačkoli se příliš nezapojoval do společenského života města, patřil k těm oblíbeným. Byl pracovitý, nevyvolával konflikty. Nikdo s ním neměl žádné problémy.

• Angela Vicareová — Mladá, krásná, ale nerozvážná dívka, která přijde o panenství ještě před svatbou s bohatým mužem, tím poškodí pověst celé své rodiny. Jako viníka udá Santiaga Nasara. Není příliš chytrá a chová se zbrkle, nevyspěle.

• Placida Lunetová — Satiagova matka, která vykládá ze snů a věří na různá osudová znamení.

• Pablo a Pedro Vikariové — Ve skutečnosti nechtěli zabít Santiaga, proto všude chodil a rozhlašovali chystanou vraždu, v naději, že je někdo v tom zabrání. Ale kvůli cti své rodiny, nakonec Santiaga zabijí.

Děj

Celý tento příběh se odehrává ve smyšlené přímořské vesničce jménem Macondo, stejně jako ostatní Márquezovy knihy. Už od začátku knihy víme, co se stane, tedy že Santiago Nasar bude zabit. Tuto informaci nám sděluje autor již v první větě a po zbytek knihy nám vypráví, jak se to všechno vlastně seběhlo. Tento příběh, vyprávěný jedním z dobrých přátel Santiaga, je rekonstrukcí toho osudného dne. Protože mu záleželo na příteli, rozhodl se zjistit, jak se to přesně stalo.
Není jasné, jestli byl tehdy krásný slunečný den, nebo jestli mrholilo, to už si nikdo nepamatuje, ale celá vesnice očekávala slavnostní příjezd biskupa. Santiago měl ten den velice dobrou náladu, přestože byl dlouho vzhůru po předešlé noci, kdy se svatební veselka protáhla do brzkých ranních hodin. Nebyla to ledajaká veselka. Mladá dívka Angela Vicariová vstupovala do svazku z donucení rodičů, protože již přišla o svou počestnost. Rodiče ji chtěli ochránit před pomluvami a zachránit rodinu před potupou. Kdyby se v té době něco takového rozneslo, dívku by si už nikdo nevzal. Proto vstupovala Angela do svazku s prvním mužem, který požádal o její ruku. Byl to Bayard San Román, tajemný, velmi bohatý a vlivný muž - výborná partie. Svatební hostina trvala několik dní samozřejmě za přítomnosti celého městečka. Všechno probíhalo podle plánu bez nejmenší chybičky. Angela byla obohacena o několik rad od zkušených žen, aby uměla co nejvěrněji zamaskovat ztrátu panenství, o které by správně měla přijít až při svatební noc. Přesto se Bayard San Román nenechal oklamat a svou novou poskvrněnou ženu ještě o svatební noci vrátil zpět rodičům. Rodina se dostala do nepříjemné situace a bylo nutné zachránit její čest. Angelini bratři - Pedro a Pablo - museli vykonat svou povinnost - očistit rodinu. Něco takového nemohli nechat bez povšimnutí. Dlouho se vyptávali sestry, kdo byl tím nešťastníkem, jenž je přivedl do takových problémů. Ona ve snaze ho zachránit vyslovila jméno Santiago Nasar, protože doufala, že mu nic nehrozí, když je ve vesnici všemi uznávaný. Bratři neváhali, vzali dva největší řeznické nože a vydali se počkat na Santiaga. Po cestě nechali ještě nabrousit čepele a každému vykládali, co jdou udělat - že jdou zabít Santiaga Nasara. Tato informace se po malém městečku rychle rozšířila a nebyl snad nikdo, kdo by o tom nevěděl. Všichni mysleli, že Santiago ví, co ho čeká, proto ho nikdo nevaroval. Ale on byl jediný, kdo nevěděl, co se plánuje. Santiago se o plánu bratrů Vicariových dozvěděl od své snoubenky Flory. Ihned se vydal na cestu domů. Záhy se mu za zády objevili Pablo s Pedrem a v rukou měli obrovské řeznické nože. Santiago utíkal k domovním vratům, aby se zachránil. Ovšem měl smůlu, jeho matka těsně před jeho příchodem zavřela vrata na petlici v domnění, že Santiago spí nahoře ve svém pokoji. Santiago přiběhl, bušil na vrata a prosil, aby mu otevřeli. V tu chvíli už u něj byli bratři Vicariové. Matka viděla přicházet pouze je a spokojeně zašla domů, protože myslela, že Santiago v klidu spí. On mezitím čelil ostrým čepelím dlouhých šavlí. Zasáhlo ho několik hlubokých ran a viníci utekli. Z posledních sil se Santiago sebral ze země, prošel domem sousedů s vnitřnostmi v rukou a zamířil si to zadním vchodem do vlastního domu, kde zemřel. Tím ovšem příběh Santiaga nekončí. Celá tato kronika je poskládána z výpovědí obyvatel městečka, ze soudních přelíčení a výpisů z protokolů. Je tam také zahrnuta zmínka o pitvě Santiagova těla, kterou musel provést místní farář za nepřítomnosti doktora, protože ve velkém horku by tělo začalo velice rychle hnít. O úspěšnosti pitvy nemůžeme hovořit vzhledem k tomu, že ji prováděl farář bez odborných znalostí. A jak to dopadlo s dívenkou, která na tom všem měla nemalý podíl? Angela Vicariová se s matkou, po tom, co byly vyhozeny z města, odstěhovaly co nejdál od pomluv. Prvotní nenávist k manželovi Bayardovi se změnila v hlubokou lásku. Angele nezbývalo nic jiného, než svého muže odprosit, aby se vrátil zpět. Po dlouhých sedmadvacet let mu psala dopisy, přestože on snad na jediný neodepsal, ve kterých se vyznávala ze své lásky, doufaje, že se k ní manžel vrátí. A opravdu po 27 letech přijede jen s malým kufříkem se všemi dopisy, které mu za ty roky poslala. Zdá se, že konečně našli štěstí. Zatímco Santiagova snoubenka Flora, slušně vychovaná a počestná dívka, neunesla žal ze smrti svého milého a stala se prostitukou. Angela bohužel nebyla jediná, kdo měl podíl na Santiagově smrti. Můžeme říci, že toto neštěstí zapříčinilo celé městečko. Každý, kdo věděl o plánované vraždě Santiaga, se na jeho zabití nepřímo podílel. Kdokoliv ho mohl varovat, nebo se snažit tomu nějak zabránit. Bratři vlastně nechtějí Santiaga zabít, a tak vyhlásí svůj čin dopředu po celém městečku. Paradoxně je však Santiago téměř jediným člověkem, který nemá o svém plánovaném zabití ani tušení, jelikož jej nikdo z egoistických, pokryteckých, hloupých či slabých obyvatel nevaruje. Kronika popisuje okolnosti vraždy z pohledu Santiagova blízkého přítele, který byl jedním z hrstky lidí nezpravených o plánu dvojčat. Ten však do knihy neplete moc svých pocitů a snaží se přesně zrekonstruovat tu téměř absurdní situaci a skoro nemožnou souhru náhod, která vyvstala před tolika lety, a přece není nikoho, koho by do dalšího života alespoň trochu nepoznamenala.