HAVRAN- Edgar Alan Poe

HAVRAN- EDGAR ALLAN POE

OVĚŘOVANÉ VĚDOMOSTI A DOVEDNOSTI

ANALÝZA

UMĚLECKÉHO

TEXTU

I. ČÁST

● LITERÁRNÍ DRUH- lyricko-epická, forma poezie

● LITERÁRNÍ ŽÁNR- balada, báseň

● ZASAZENÍ VÝŇATKU DO KONTEXTU DÍLA

● TÉMA A MOTIV- vyrovnávání se smr: milenky, hledání naděje, an>ka, chlad, smrt, smutek

● ČASOPROSTOR-tmavý pokoj, leden, půlnoc

II. ČÁST

● VYPRAVĚČ- lyrický subjekt, er-forma

● KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA- balada o osmnác> slokách/strofách, strofa=6 veršů, chronologická

kompozice, refrén ve volném verši, SYMBOLIKA- havran (smrt, nemoc, neštěs:)

● VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY / TYPY PROMLUV- přímá řeč, vnitřní monology, dialogy

● VERŠOVANÁ VÝSTAVBA- volný verš, vnitřní rým (opakování slabiky)

● JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY- spisovný i hovorový jazyky, řečnické otázky, archaismy, přechodníky,

zvukomalba, symbolika

● TROPY A FIGURY- metafory, přirovnání, personifikace, metonymie, osxmorón (bezobsažná

odpověď), epizeuxis (opakování slov), kontrast, inverze

LITERÁRNĚHISTORICKÝ

KONTEXT

● KONTEXT AUTOROVY TVORBY- 1809-1849, Američan, básník, prozaik, esejista, literární teore>k

matka zemřela dva roky po narození, otec byl alkoholik a odešel- ujali se ho manželé Allanovi

vymyslel si neexistující Folio Club, kde zesměšňoval literární nepřátele ironií

zemřel po 14 denním alkoholovém deliriu

● DALŠÍ DÍLA- HOROROVÁ POVÍDKA (Jáma a kyvadlo, Černý kocour), DETEKTIVNÍ POVÍDKA (Vraždy v

ulici Morque)

● LITERÁRNÍ / OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT- ROMANTISMUS (1. polovina 19. stole: USA); uplatňoval

tvůrčí svobodu umělce, do popředí stavěl cit, vášeň, fantazii; do kontrastu ideálu an>ky dal hodnoty
středověku
ZNAKY: důraz na city, fantazii, snovost, původnost, kontrast snů a skutečnos>, jednotlivce a
společnos>, úřední hrdina je podobný autorovi, nenaplněná láska

● DALŠÍ AUTOŘI- Walter Scov (Ivanhoe), Alexaner Sergejevič Puškin (Evžen Oněgin), Viktor Hugo

(Bídníci)

DĚJ:

Unavený osamělý muž soužený horečkou se snaží číst. Nedaří se mu ovšem soustředit. Přepadají ho
vzpomínky na smrt jeho milé. V knihách hledá útěchu před myšlenkami na svou tragickou lásku.
Téměř usíná. O půlnoci ho vyděsí klepání. Nejdříve se lekne. Pak se uklidní. Předpokládá, že je to jistě
nějaký nečekaný host. Rozhodne se otevřít. Nahlas se omlouvá panu nebo paní, že neotevřel dřív. Jde
otevřít. Za dveřmi ovšem nikdo není. Hrdiny se zmocňuje strach. Blouzní. Stupňuje se napě:. Myslí si,
že klepala jeho zemřelá dívka Lenora. Začne volat její jméno do noci, ale nikdo se neozývá. Uklidní se.

Klepání se ozve ještě jednou, ale tentokrát hlasitěji. Muž se stále uklidňuje a usoudí, že někdo stojí
pod oknem. Otevře okno a zjis:, že původcem hluku je havran, který vle: do pokoje a usedne na
sochu Pallady. Muže to pobaví a spíše jen ze žertu položí otázku, jak se havran jmenuje. Muž v úžasu
zjišťuje, že havran umí mluvit, když mu na otázku odpoví "už víckrát ne" (v originále "nevermore";
opakuje se → tak vzniká refrén).
Muž dále pokračuje nahlas ve svých úvahách o tom, že i havran ho jednou opus: stejně jako jeho
milá. Havran opět opakuje své "nevermore". Hrdina je na rozpacích a snaží se pochopit význam
odpovědi. Zda to znamená, že havran nikdy neodle:, nebo že se nevrá: Lenora. Rozjímá. Sám
usuzuje, že jeho pán asi byl velmi nešťastný ubožák a že od něj havran pochy>l jen slovo
"nevermore". Dál vzpomíná na svou dívku a dochází k závěru, že havran byl seslán Bohem jako posel
útěchy. Havran ovšem namítá opět "nevermore". Hrdina tedy přímo k havranovi pronese dotaz, zda
někdy dokáže zapomenout na Lenoru a přestane se trýznit tou velkou ztrátou. Dostane stejnou
odpověď jako na všechny předešlé dotazy: "nevermore".
Nastává sebetrýznění. Přestože ví, jaká odpověď ho čeká, položí otázku, zda se se svou láskou setká
alespoň v ráji. Jeho obava se prokáže být oprávněnou, když havran pronese "nevermore".
Muže přepadne strach, hrůza, rozezlení. Začne být hrubý a zoufale se snaží havrana odehnat. Havran
naposledy zakrákorá "nevermore".
Báseň končí beznadějně. Havran zůstává bez hnu: na Palladě a pozoruje zoufalého hrdinu utápějícího
se v zoufalství.