Hemingway Sbohem, armádo!

Vlakem se tajně dostane zpět do Milána za Cat, tam ale zjistí, že Catherine odjela do Stresy. Jeho přítel, zpěvák Simmons, mu vypůjčí civilní oblečení a Frederic se vydává za Catherine.

Ve Strese najde Frederic Catherine společně s její přítelkyní. Na čas se zde ubytují, Cat a Frederic si malují společnou budoucnost. Pak se ale dozvědí, že se Frederica chystá zatknout vojenská policie. Vypůjčí si od barmana jeho loďku a vydávají se přes jezero do Švýcarska.

Ve Švýcarsku se skryjí pod identitu studenta umění a jeho sestřenice a získávají povolení k pobytu. Prožijí zde spoustu pěkných chvil, až do chvíle kdy Cat začne rodit.

Porod je komplikovaný. Cat nakonec porodí mrtvého chlapce. Frederica to překvapivě vůbec neraní, bojí se zejména o Cat. Ta nakonec podlehne také.

● určení smyslu díla

Román poukazuje na to, jak tragicky může válka ovlivnit životy obyčejných lidí. Vedle vztahu Frederica a Cat i vedle obyčejného lidství je válka zbytečností a nesmyslností.

● pravděpodobný adresát

Kniha je určena zejména dospívajícím a mladým dospělým. Ti se nejspíš dokážou nejvíce ztotožnit s hlavními hrdiny.

● zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Hemingwayův druhý román, autor využívá svých osobních zkušeností s první světovou válkou. Autor napsal i další válečné knihy, které byly i lepší, ale jeho neznámějším válečným dílem se stala právě tato kniha.

● tematicky podobné dílo

Komu zvoní hrana – Ernest Hemingway

Petr a Lucie – Romain Rolland

● porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

1932 – Sbohem, armádo! - Americký film oceněný dvěma Oscary za kameru a zvuk + dvě nominace na Oscary za nejlepší film a výpravu

1957 – Sbohem, armádo! – Americký film, Vittorio de Sica (Rinaldi) byl nominovaný na Oscara za vedlejší mužskou roli

Ubohá, má ubohá, milovaná Catherine! Takhle se tedy platí za společné noci. Past sklapla. Tohle tedy čeká lidi po milostných nocích. Buď jak buď, díky bohu za plyn. Jak asi musely ženy zkoušet, než se objevila anestetika! Když na ně přišly bolesti, jako by je strhl divoký vír. Když byla Catherine těhotná, neměla žádné potíže. Nic ji netrápilo. Ani jí vlastně nikdy nebylo špatně. Na nic si až do posledního dne nestěžovala. A teď ji přece jenom dostali. Co člověka čeká, to ho nemine. Nemine ho to, ksakru, nemine. I kdybychom se třeba padesátkrát vzali, dopadlo by to pokaždé stejně. A co když zemře? Nezemře. Jenom prožívá těžké chvíle. První porod se zpravidla dlouho vleče. Jenom prožívá těžké chvíle. Až bude po všem, řekneme si, jak zkoušela, a Catherine se bude bránit, že ani vlastně moc nezkoušela. Ale co když zemře? Nesmí zemřít. Ano, ale co kdyby mi zemřela? Nemůže zemřít, povídám ti. Nejanči. Jenom prožívá těžké chvíle. To jí prostě jenom příroda ukazuje, co dovede. Je to jednoduše první porod, a ten se téměř vždycky dlouho vleče. Ano, ale co kdyby mi zemřela? Nesmí umřít. Proč by měla umírat? Proč by vlastně měla umřít? To se jenom hlásí na svět dítě, mimovolný důsledek krásných milánských nocí. Zamotá hlavu a potom se narodí a pečuje se o ně a možná, že to dítě má člověk i rád. Ale co když Catherine zemře? Nezemře. Všecko je v pořádku. Ale co kdyby mi zemřela? Nesmí zemřít. Ale co kdyby zemřela? Řekni, co budeš dělat? Co kdyby mi zemřela?