Hudba na náměstí_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jindřich Hořejší

Hudba na náměstí

Výňatek

Umělecký text

Hudba na náměstí

Dnes všecky cesty sem vedou

a svedou!

Šedivé náměstí, smetiště spěchu a ryku,

tržiště žehrání, denního lopocení

a udýchaných zvyků,

časem a kroky a vozy otřelá města lysina

pohádkovitě se mění.

Je to jen smavá mýtina.

Cos marně tu, srdce, jindy hledalo,

vzduchem teď chvěje.

Dav lidí, jak slunečný proud by je nes,

dobrovolně sem spěje.

Tvoří se kola a kola,

lidský les.

A do toho lesa orchestr hudbou volá.

Zní tiše však z lesa odezva.

Kam se jen poděl včerejší shon,

kam

dní každodenních klam,

kde vzal jen každý ten tón

sílu zaklinadla,

že syrová přítomnost s tváří jak maska spadla

a vrátit se bojí,

že všichni tu stojí,

šik desertérů Skutečna?

Tiše jen, tiše zní odezva,

veselá píseň dokola,

okolo stola.

Kamenné srdce města zaplálo:

Života bído, Života bído,

ty nejsi dědičná!

Výňatek

Neumělecký text

Z těchže kořenů jako „Město v slzách“ roste i Jindřicha Hořejšího „Hudba na náměstí.“ Hořejší má čisté, společenské srdce, které přetéká družností a které tolik trpí v tupém, nespolečenském městě, jež se nad ním zvedá jako mrtvý, pochmurný lom, v němž sice duní továrny a třeští lidské stíny opilý tanec za zlatem, v němž však vymřel pravý život lidské družnosti a lásky, lidského srdce. Člověk je ve městě odsouzen ku věčné, metafyzické samotě, poněvadž nechtěje se stát částicí slepého shonu civilizačního, jenž by z něho udělal hmotu, kus hroudy, musí se skrýt do ulity nitra.

„Sem a tam,

křížem a krážem prošel jsem město,

jak mě nes' dav.

Na tisíc hlav,

muže a ženy

zachyt´ můj pohled pohroužený –

ale jsem sám.“

V největším varu životním ve městě poznává Hořejší svou rostoucí osamělost. Poznává, že není spojitosti mezi ním a okolím, že prostorová blízkost je současně úžasnou dálkou pro srdce, že lidé a věci, kteří se zrovna pronikají, jsou si vnitřně daleko. Čím větší rej života, tím strašnější pocit osamocení.

Ulice je ohromný mrtvý lom. Znepřáteluje člověka se vším, co žije a otravuje ho hmotnatou svou tíží:

(F. Götz, Anarchie v nejmladší české poesii)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.