Hugo – Bídníci

Victor Hugo – Bídníci

Námět:

Francie a společenské změny v 19. století.

Motiv:

mravní síla člověka a čistota lásky a charakteru

Děj:

Do Digne přichází unavený a hladový muž, který ušel dvanáct mil pěšky. Jmenuje se Jean Valjean a je to propuštěný šestačtyřicetiletý zbídačený trestanec. Zoufale hledá stravu a nocleh, ale odevšad ho vyženou okamžitě, když ho poznají. Vysílen je nucen ulehnout na kamennou podlahu poblíž místního kostela. Markýza de R. mu poradí, aby zaklepal ještě na dveře digneského biskupa. Biskup Myriel s ním zachází jako se sobě rovným a poskytne mu nejen jídlo, ale i přístřeší.

Nadále je zde popisován Valjeanův život, jeho zločin, vstup do káznice a pocity, které se v něm zmítaly. Jeho rodina byla velice chudá a nedokázala uživit sedm dětí. Jean Valjean tedy ukradl pecen chleba pro sebe a své hladovějící sourozence. Byl chycen, postaven před soud a souzen za krádež a noční vloupání. Byl odsouzen na 5 dlouhých let do káznice, kam jel 27 dní s řetězem kolem krku. Navlékli mu červenou kazajku a už nebyl Jeanem Valjeanem, ale číslem 24601. Několikrát se pokusil o útěk. Vždy neúspěšně a trest mu byl stále prodlužován, až byl z 5 let navýšen na 19 let. Na galejích přemýšlí o svém vězení, vině a o společnosti, která ho k činu donutila. Přemítá, zda krádež byla skutečně zločinem zasluhujícím takový krutý trest. Propadá nenávisti ke společnosti. Do káznice vcházel jako dobrý člověk, odešel se zlobou v duši. Biskup Myriel mu poskytl vše, co mu ostatní odepřeli pokaždé, když ho vyhodili na ulici jako psa. Přesto k němu Jean Valjean nepocítil tolik vděčnosti, aby ho choval v úctě a respektu. Naopak okradl i jeho. V noci, když celý dům spal, vloupal se do ložnice samotného biskupa a vzal mu jeho stříbro. Poté utekl zahradou. Druhý den se o všem Myriel dozvěděl, ale nepocítil hněv. V Jeanovi viděl pouze zoufalého chudého člověka potřebujícího pomoc. Proto, když ho zanedlouho přivedli četníci, Myriel jim tvrdil, že mu stříbro dal. Jean Valjean byl propuštěn a bohatší ještě o pár stříbrných příborů, které mu biskup přidal. Kladl Jeanovi na srdce, aby v sobě nechoval tolik nenávisti a nechal opět probudit dobro, které dřímá hluboko v Jeanově srdci. S tímto vědomím Valjean odešel. Co se z něho stalo, si uvědomí ve chvíli, kdy okrade malého chlapce o dva franky. V době, kdy chlapečka všude hledá a nemůže ho najít, už ví, co z něho učinila společnost, jež ho odsoudila k devatenácti letům vězení. Propadne hlubokému smutku a rozhodne se, že s nenávistí skoncuje jednou provždy. Stane se z něho nový člověk.

Jednoho roku potká dívku, kterou opustil její milý aniž by věděl, že je těhotná. Potká lidi, kterým nechá svou dceru v naději, že bude mít lepší život, ale ti ji začnou vidírat a chtějí po ní další a další peníze. Odejde do Montreuil-sur-Mer a začne pracovat pro továrníka, který pomáhá chudým. Propustíjí díky pomluvám, které o ni panují. Nemocná Fantýna je hozena do veřejné jámy a Jean Valjean cítí vinu za její smrt. Je lapen komisarem Javertem a opět uvězněn avšak podaři se mu opět uprchnout. Ujme se Cosetty jako vlastní dcery a začne se o ni starat. Jean je těžce nemocen a umírá v náručí své milované Cosetty.