Hugo - Chrám Matky Boží v Paříži
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Po Esmeraldině smrti Quasimodo beze stopy mizí a po letech je jeho tělo nalezeno v hrobce v objetí mrtvé Esmeraldy.
Charakteristika hrdinů:
Quasimodo- znetvořený – malý s hrbem, jednooký a nahluchlý. Pro jeho vzhled se ho lidé štitili a on je za to nenáviděl. Respektoval kněze Claudia Frolla a byl mu bezmezně oddán. Osamělý přesto schopný milovat Esmeraldu.
Claudius Frollo – kněz v chrámu, velmi inteligentní a vzdělaný, kvůli neopětované lásce k Esmeraldě začne konat zlo.
Esmeralda – cikánka, krásná, poutá na sebe pozornost spousty mužů
Pierre Gringoire – básník, tulák, zachráněn Esmeraldou, která si ho vezme i přes to, že miluje někoho jiného
Phoebus de Chateaupers – kapitán gardy a milovník žen. Před svatbou si užije románek s Esmeraldou, která se do něj zamiluje a kvůli tomu je málem zabit Frollem.
Zpracování a uspořádání díla:
Román se skládá ze dvou dílů
Děj se prolíná s popisem chrámu, dvora, Paříže ,…
Psáno er-formou – autor mluví o hrdinech ve třetí osobě a zároveň oslovuje čtenáře
Jazykové zpracování:
Spisovný jazyk, řeč postav – podle jejich společenského postavení
Zařazení do kontextu autorova díla:
Hugo začal knihu psát r. 1829, objevují se zde prvky romantismu (děj probíhá v minulosti a objevují se zde kontrasty – Quasimodo: ošklivý X laskavý a citlivý, Esmeralda: vyrůstala v prostředí prostitutek X čistá duše) a realismu (skutečné historické pozadí a snaha vylíčit skutečný obraz tehdejší společnosti)
Autor:
Victor Hugo byl francouzský dramatik, básník, prozaik a esejista a také se věnoval politice. Patří k vrcholným představitelům romantismu. Narodil se 26. února 1802 v Besançonu v době, kdy byl ve Francii na vrcholu Napoleon. Do politiky vstoupil v roce 1845, když stál na straně krále Ludvíka Bonaparta, v revolučním roce byl zvolen do parlamentu. Brzy se stal odpůrcem Napoleona III., syna Ludvíka Bonaparta. Po jeho úspěšném převratu, byl Hugo nucen v roce 1851 odejít do exilu. Přes Brusel a Jersey se dostal až na ostrov Guernsey. Do Paříže se vrátil až v roce 1870, když byl Napoleon III. poražen Prusy. Hugo se přidal na stranu Komuny. Od poloviny 70. let působil jako senátor.