Jáma a kyvadlo

Název: Jáma a kyvadlo & jiné povídky

Autor: E. A. Poe

Ilustrátor: Adolf Born

Povídky:

Jáma a kyvadlo

Tato povídka vypráví příběh člověka, který je odsouzen inkvizitory k smrti. Po vyhlášení rozsudku omdlí a probouzí se v tmavé místnosti. Má hrozný strach otevřít oči. Strach z toho, že spatří pouze tmu. Jeho obavy se naplnily, když začal prozkoumávat svůj nový „domov“. Obcházel kopku, do které byl zavřen a snažil se zmapovat, jak je velká a co se v ní nachází. Když byl rozhodnut přejít napříč místností ráznějším krokem, po chvílí zaškobrtne o svůj hábit a padá k zemi. Zde si však uvědomí, že brada leží na studené vlhké zemi, ale rty a vrchní část obličeje však ne. Po hmatu zjišťuje okraje kruhovité propasti. Jen o vlas utekl smrti. Poté co vypije připravené pití, upadá v hluboký spánek.

Když se však probouzí, je připevněn k dřevěnému rámu silným popruhem a má volnou pouze jednu ruku, aby dosáhl na jídlo. Zrakem prozkoumává svůj žalář a všimne si nad sebou velkého kyvadla, které se dá do pohybu. Ze začátku mu nevěnuje velkou pozornost do doby, než zjistí, že je z ostré oceli, která se začíná přibližovat k jeho hrudi. Když však bylo od jeho hrudi pár centimetrů, vězeň vymyslel plán, jak by se mohl strašné smrti vyhnout. Sáhl po zbytku jídla, které mu krysy ještě nestačily sežrat a namazal si jím popruh a čekal, než ho překoušou. V kopce ho však někdo pozoroval a když už utekl smrti podruhé, spustili mechanismus, který začal k sobě přibližovat stěny žaláře a nažhavil jej na vysokou teplotu. Vězeň byl již rozhodnut, že skočí do propasti a ukončí své trápení. Právě tehdy slyšel nějaké kroky. Na poslední chvíli vězně zachytil Lassal, generál francouzské armády, která vstoupila do Toleda.

Černý kocour

Vystupuje zde muž, který nadevše miluje zvířata a láska k nim naplňuje jeho život. Stará se o různé druhy zvířat, ale ze všeho nejvíc zbožňuje svého černého kocoura jménem Pluto. Po nějakém čase muž propadá velice ošklivě alkoholu a chodí domů denně silně opilý. Začíná se v něm probouzet nenávist a zášť k živým tvorům. Jedné noci, když se vrátí z hospody, zaútočí na svého milovaného kocoura a vypíchne mu oko. Kocour je tímto činem poznamenán a začne se svému pánovi vyhýbat. Muž svého činu druhý den nesmírně lituje, ale pouze do doby, než se znovu opije. Takhle to jde ze dne na den, až jednoho rána s chladným srdcem kocoura pověsí na strom v zahradě. V tu noc vypukl v jejich domě požár a druhý den ráno našel na bílé zdi u své postele obraz. Skoro přesně znázorňoval kočku se smyčkou kolem krku. Tento přízrak, jak to nazval, svedl a sám pro sebe odůvodnil na vzniklý požár. Byl opět klidný a pokračoval ve svém stereotypu. Jednou v hospodě zahlédl černého kocoura, který se až neskutečně podobal Plutovi. Začal se mu lísat okolo nohou a když mu hostinský říká, že nikomu nepatří, odnesl si ho domů. Po čase se mu nový kocour opět zprotiví. Při cestě do sklepa uchopí sekeru a v rozzuřenosti ho chce zabít. Jeho pokus však zastaví žena. To ho vytočí natolik, že sekeru zatne do její hlavy. Přemýšlí, jak by se těla zbavil a po několika úvahách vybere za přijatelnou zazdít její tělo do zdi ve sklepení. Po čase přijde na kontrolu do domu policie a prohledává celý dům. Když jsou smířeni, že nic nenašli, muž ve své pošetilosti zaklepe holí na zeď, kde zazdil tělo své ženy. Ze zdi se najednou ozve pláč a křik, který se mění v nelidské vytí. Policisté začnou rozebírat zeď a před jejich očima se zjeví mrtvola již značně rozložené ženy. Na její hlavě sedí s rudou tlamou a jedním okem ohyzdné zvíře.