Jan Neruda - Povídky malostranské

Vypravěč: není ve všech povídkách jednotný, proměňuje se, většinou promlouvá jako pamětník, komentuje děj, často vystupuje jako pozorovatel dění, někdy j jeho přímím účastníkem (U Tří lilií), tomu odpovídá i kombinace ich a er formy

Kompozice:

• Vnější: 13 povídek, 1. a poslední se liší vnitřní kompozicí (tvoří jejich rámec)

• Vnitřní: povídky vykreslují jednu scénu (U Tří lilií), nebo upozaďují děj a zaměřují se na charakteristiku postav (Doktor Kazisvět), nebo představují mozaiku složenou z řady drobných postav (Figurky)

Jazyk a styl díla: prostý hovorový jazyk, typické pražské lidové výrazy, věty psané německy, z dnešního pohledu působí jazyk zastarale

Dílo bylo adaptováno v podobě seriálu a vyšlo i jako audiokniha

Doktor Kazisvět

• doktor Heribert – přibližně 40letý syn doktora Heriberta staršího, velmi oblíbeného malostranského lékaře; oproti svému otci je ovšem introvert, nestojí o společnost lidí; je malého vzrůstu, má modré oči a tvář zarostlou vousy

• Vystudovaný lékař pan Heribert od dob studií neléčil žádného pacienta. Bydlí na Malé Straně a záměrně se straní společnosti svých sousedů. Kdyby sám chtěl, mohl by mít dostatek pacientů a přízně po celé Malé Straně. Lidé doufali, že je mladý Heribert bude také léčit, ovšem doktor jim neodpovídal ani na pozdrav. Jednoho červnového dne pochovávali na Malé Straně radu účtárny, pana Schepelera. Všichni přítomní na pohřbu jako by měli úsměv na tváři. Dokonce i vdova paní Schepelerová jako by se usmívala. Jediný, na jehož obličeji byl vidět smutek, byl nejlepší přítel nebožtíka, sládek pan Kejřík. Smuteční průvod již došel k Oujezdské bráně, když v tu chvíli nešťastnou náhodou z pohřebního vozu sklouzla rakev s nebožtíkem, jejíž víko odskočilo. V tu chvíli se zrovna doktor Heribert vracel z procházky, proplétal se davem lidí, a když uviděl mrtvého v rakvi, po prvotním šoku ho chytil za ruku, rozevřel mu oční víčko a zjistil, že není mrtvý. Dav odmítal přijmout myšlenku, že by pan Schepeler nebyl mrtvý. Všichni, ještě před chvílí se usmívající, byli potěšeni z myšlenky na nebožtíkovy peníze, které by jim mohly po jeho smrti připadnout. Přítomní lidé začali proto Heribertovi říkat doktor Kazisvět. Jediný, kdo byl rád, že údajný nebožtík nejspíš není mrtev, byl pan Kejřík, jenž značně pomáhal Heribertovi přivést svého přítele zpět k životu. A to se také podařilo. O Heribertovi a této příhodě zanedlouho mluvila snad celá Praha a událost se dostala až za hranice. Nejváženější zahraniční páni lákali mladého doktora do svých služeb jako osobního lékaře a nabízeli mu za to pohádkové peníze. Heribert se ovšem choval stejně odtažitě jako dříve. Žádnou z nabídek na práci nepřijal, své sousedy opět nezdravil a choval se vůči nim stále stejně vyhýbavě.