Karel Kryl_Kniska

Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 začíná polistopadové dění kritizovat. Byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat.

Zemřel náhle a zcela nečekaně na srdeční příhodu dne 3. března 1994 v Mnichově ve věku nedožitých 50 let, když dva dny předtím byl ještě v Praze.

Kryl je jedním z nejuznávanějších zástupců protikomunistického protestsongu. Měl velký rozsah tvorby a schopnost tvořit radikálně odlišné skladby, počínaje zpívanými veršovanými pamflety (Tak hle jak se perou, Bakterie, Král a klaun) a konče zpívanými básněmi (Lilie, Rakovina, Plaváček, Divný kníže, Blátivá stráň, Habet, Atlantis, Monology), které pracují s hlubokými alegoriemi a složitými jazykovými a významovými konstrukcemi. Významnou roli hraje i jeho tvorba inspirovaná biblickými texty (Žalm 71, Žalm 120, Zapření Petrovo, Jidáš, Děkuji), která se ovšem obrací i do moderní doby. Mimo zpívanou poezii vydal také několik sbírek poezie i delších básnických skladeb knižně, většinou je doprovodil vlastními grafickými díly. Jeho texty i nezpívaná poezie vynikají hlubokou obrazností a metaforikou a velkou formální dokonalostí.

Exilová literatura

Nakladatelství ’68 Publishers

3 vlny emigrace – 1948, 1968, 1970-1980 (akce Asanace)

Ivan Diviš – Odchod z Čech – zoufalství, nemožnost volby

• Žalmy – existenciální pocity

• Moje oči musely vidět

Písničkáři

Jaromír Hutka

Vystupoval se svým vlastním hudebním programem, ve kterém mimo jiné popularizoval moravské lidové písničky. Získal si velké množství příznivců, několikrát byl vyhodnocen jako písničkář roku. Stal se signatářem Charty 77. Kvůli soustavné policejní šikaně (akce Asanace) opustil v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku. Po pádu komunismu se vrátil. Věnuje se i psaní poezie a prózy.

O generaci mladší:

Pavel Dobeš

Jarek Nohavica