Kulička
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
kontrast mezi vypravěčem (téměř vždy spisovný jazyk) a řečí postav (hovorová řeč)
zvlášť zdůrazněný je hovorový jazyk Kuličky (ukazuje se tak na její nižší původ)
nářečí
archaismy (čeledín)
satira (“Muž byl všeobecně známý „demokrat“ Cornudet, postrach všech ctihodných občanů.”)
vulgarismy ("Vyřiďte tomu dobytku, tomu praseti nestydatému, té mrše prušácké“…)
francouzské výrazy a jména (odehrává se ve Francii)
odborné výrazy spojené s válkou (mobilní garda, divize, těžkonohý dragoun, ostrostřelci)
zdůraznění špatné výslovnosti pruského důstojníka („Co si pšejete?“, „to je šecko“, “můžete otejít“)
Typy promluv:
Dialogy
Dlouhé popisné pasáže vypravěče
Tropy a figury:
častá přirovnání (“Obličej měla jako červené jablíčko, jako pivoňkové poupě v rozpuku.”)
Metafora – Kulička; dusit se zlostí
Personifikace – slzy se jí tlačily do očí; korba sténala
Metonymie – všechno bylo načichlé pachem invaze; nečistá věc
Synekdocha – spolykali celý košík; byli obaleni flanelem
Litotes (opak hyperboly; zmírnění, zjemnění určitého výrazu použitím negace slova opačného významu) – nikoli bez námahy
Epiteton – s tváří nepohnutou
Oxymóron – počestný hňup
Medailonek autora:
Guy de Maupassant (1850-1893) byl francouzský povídkář, romanopisec a dramatik. Narodil se na zámku Miromesnil do šlechtické rodiny (jeho lotrinští předkové byli za Marie Terezie povýšeni do šlechtického stavu). Měl mladšího bratra Hervé. Jeho matka se přátelila s Gustavem Flaubertem, který měl na Maupassanta později velký vliv. V Guyových jedenácti letech se jeho rodiče rozvedli a Maupassant od té doby žil s matkou a bratrem v Normandii.
Z raných studií si odnesl nechuť k náboženství. Jeho studium práv přerušila francouzsko-pruská válka, do které se jako dobrovolník zapojil. Později se přestěhoval do Paříže, kde pracoval jako úředník na ministerstvu námořnictví a poté na ministerstvu veřejného vzdělání. Okamžitý úspěch povídky Kulička uveřejněné ve Večerech médanských, předurčil jeho uměleckou dráhu prozaika. Od roku 1882 se tedy jako úspěšný autor mohl již zcela věnovat literatuře.
Nad jeho literárními začátky bděl spisovatel Gustave Flaubert, který se znal od dětství s jeho matkou. Ten ho také seznámil s jinými spisovateli, např. se Zolou nebo Turgeněvem. Odmítl nabídku vstoupit do Svobodných zednářů. („Nechci být nikdy napojen na žádnou politickou stranu, ať je jakákoli, žádné náboženství, žádnou sektu, žádnou školu; nikdy nevstoupit do asociace, která se řídí doktrínami, nesklonit se před žádným dogmatem, (...) a to jen proto, abych si zachoval právo říct o nich něco špatného.“)
Od konce 80. let se u něj navzdory výborné fyzické kondici i aktivnímu sportování začaly projevovat příznaky duševní choroby. Zemřel na progresivní paralýzu (pozdní stadium syfilis) v psychiatrické léčebně v Paříži 6. července 1893.