Kytice - Karel Jaromír Erben

KYTICE – KAREL JAROMÍR ERBEN

ÚVODNÍ INFORMACE

• Název knihy: Kytice z pověstí národních

• Jméno a příjmení autora: Karel Jaromír Erben

• Národnost autora: Čech

• Nakladatelství: Státní pedagogické nakladatelství

• Rok vydání: 1853

AUTOR

• Karel Jaromír Erben (1811-1870)

• pocházel z dvojčat, jeho bratr Jan ve dvou měsících zemřel

• měl cit pro hudbu

• studoval gymnázium a práva

• na studiích se vydělával soukromými hodinami hudby

• oženil se a měl dvě dcery

• pracoval jako úředník, archivář, redaktor

• jeho žena zemřela na rakovinu a on se po dvou letech znovu oženil

• onemocněl tuberkulózou a umírá

• jeho druhá žena se zřekla dědictví ve prospěch dcer z prvního manželství

DOBA

• Národní obrození

: začátek spadá do 70. let 18. století, konec 50. léta 19. století

: slovanská myšlenka (posila národního sebevědomí

: lidová slovesnost, kalendáře, kroniky

: drobná venkovská inteligence

: rozkvět vědy, divadla

: 3 fáze =

1. fáze – „obranná“

- převládá klasicismus, utvářejí se základy obrozenské literatury

- 80. léta 18. století až 1805

- Dobrovský, Thám, Kramerius, Dobner

2. fáze – doba napoleonských válek, vytváří se jazykový program

- v literatuře se uplatňuje preromantismus

- 1806 až 1830

- Jungmann, Palacký, Šafařík, Kollár, Čelakovský

3. fáze – doba mezi revolucemi, literatura se sbližuje se životem

- proniká romantismus

- 1830 až 1848

- Tyl, Mácha, Sabina, Erben,

• Autoři: Josef Dobrovský (1753-1829)

- jazykovědec, historik, teolog

- zasáhl kriticky do bojů o pravost Rukopisů

- díla = Zevrubná mluvnice jazyka českého, Německo-český slovník

: Josef Jungmann (1773-1847)

- jazykovědec, literární vědec, překladatel, básník

- díla = Slovník česko-německý, Slovesnost, Historie literatury české

: Josef Kajetán Tyl (1806-1856)

- novinář, organizátor společenského života, herec, dramatik

- redaktor = Květy české, Sedlské noviny

- díla = Fidlovačka anebo Žádný hněv a žádná rvačka, Kutnohorští havíři

ŽÁNR

• Literární druh: lyriko-epika

• Literární žánr: básně

• Literární forma: poezie

DĚJ

• KYTICE (upomínají na lidovou tvorbu a poezii)
  Dětem umře matka a truchlí po ní. Následně se matka převtělí do kvítků pokrývající její mohylu. Děti kvítky nazvou mateřídouška.

• POKLAD (porušení vztahu mezi matkou a dítětem)
  Chudá žena jde na Velký pátek i s malým dítětem do kostela. Cestou se před ní rozevře skála ukrývající poklad. Žena neváhá a okamžitě pokládá dítě do skály a snaží se nabrat si co nejvíce z pokladu. Doma se jí ale poklad promění v kameny. Vzpomene si na dítě, které zůstalo ve skále. Trestem za její chamtivost je rok bez dítěte. Po roce vezme jen dítě a poklad ji už nezajímá...

• SVATEBNÍ KOŠILE (přeměny člověka)
  Svatební košile vypráví o dívce, jež čeká na svého milého, pro kterého má ušité košile. Její milý zaklepe na okno a vyzývá ji, aby ho doprovázela a po cestě se nemodlila.
  Cestou na výzvu milého odhazuje bibli, růženec i křížek.
  Na hřbitově si dívka uvědomí, že její milý je již mrtvý. Uteče a schová se před ním do márnice, kde leží mrtvola. Milý se snaží přemluvit umrlce, aby mu otevřel dveře. Dívka se ovšem zachrání modlitbami. Následně přichází ráno a svatební košile jsou rozházeny po celém hřbitově.

• POLEDNICE (nadpřirozené bytosti a lidé)
  Matka má příliš práce na to, aby zabavila své dítě, které pláče a zlobí. Ve vzteku mu pohrozí, že na něj zavolá polednici. Polednice opravdu přichází. Ačkoliv se před ní matka pokouší dítě zachránit, marně.
  Otec přijde domů, vzkřísí manželku, ale dítě je již udušené...

• ZLATÝ KOLOVRAT (vina, vykoupení a pokání)
  Král si chce vzít mladou, nevlastní dceru jedné macechy – Dorničku. Požádá ji o ruku, ale macecha mu nabídne ruku své vlastní dcery, to však král odmítá.
  Macecha s dcerou jdou Dorničku vyprovodit na hrad. Po cestě v lese ji však vypíchnou oči a uřežou končetiny. Král, jenž netuší zradu, se ožení s vlastní dcerou macechy a odjede bojovat.
  Stařík vyšle kluka, aby vyměnil zlaté věci za různé části dívky, čímž ji zachrání.
  Král se vrací a slyší zpěv kolovrátku o tom hrůzném činu. Macechu a její vlastní dceru potká stejný osud jako Dorničku a král se ožení se správnou dívkou.

• ŠTĚDRÝ DEN (láska a smrt)
  Příběh o dvou dívkách, které se dle pověsti jdou podívat na Štědrý večer k jezeru. Jedna v něm vidí svou svatbu a druhá pohřeb. Následující rok se vše, co viděly, vyplní. Ta, která se vdala, nakonec uznává, že by bylo lepší, kdyby nebyly tak zvědavé a neznaly svoji budoucnost.

• HOLOUBEK (láska a smrt)
  Žena oplakává smrt manžela. Brzy se seznámí s novým mužem a je z toho svatba. Na místě hrobu vyroste dub, na němž sedává holoubek, který svým vrkáním přivádí ženu k šílenosti a ta se zabíjí.

• ZÁHOŘOVO LOŽE (vina, vykoupení a pokání)
  Loupežník pošle poutníka do pekla, aby mu řekl, jak to tam vypadá. Vrátí se a vypráví, že nejhorší je Záhořovo lože. Loupežník se zděsí a napraví se.

• VODNÍK (nadpřirozené bytosti a lidé)
  Dcera neposlechne matku, která měla sen, že se pod její dcerou proboří lávka nad rybníkem. Opravdu k tomu dojde a dceru stáhne vodník, se kterým má pak dítě. Dcera chce navštívit matku, vodník jí to povolí pod podmínkou, že se vrátí "od klekání do klekání" a dítě tam nechá.
  Matka nepustí dceru zpět a vodník zabije dítě.

• VRBA (přeměna člověka)
  Manžel má starosti o svou ženu – jak později zjistí, její duše se v noci převtěluje do vrby. Pokácí proto strom, čímž však zabije i svoji ženu. Duše ženy mu následně poradí, aby ze dřeva vrby vyrobil kolébku pro jejich dítě.

• LILIE (přeměna člověka)
  Zemřela žena a na jejím hrobě vyrostla lilie. Královi se zalíbila, vzal si ji proto k sobě domů. Lilie se mu pak přeměnila v dívku, do níž se zamiloval. Jenže na rozkaz musel odejít sloužit králi. Předtím než odešel, pověřil svou matku, aby ji ohlídala (hlavně před slunečními paprsky). Ta však neuposlechla a zahubila ji. Její syn ji zlostí proklel.

• DCEŘINA KLETBA (porušení vztahu mezi matkou a dítětem)
  Dívka zabila své dítě a obvinila za to svou matku, že ji příliš rozmazlovala.

• VĚŠTKYNĚ (upomínají na lidovou tvorbu a poezii)
  Tato skladba stojí úplně na konci a je složena z úlomků. Jsou zde připomenuty některé pověsti a historické události.