Jaroslav Havlíček Neviditelný

Neviditelný

Jaroslav Havlíček
Jaroslav Havlíček, prozaik, romanopisec a povídkář, se narodil 3. února 1896 v Jilemnici v Podkrkonoší. Pocházel z učitelské rodiny. Vystudoval gymnázium a reálku v Jičíně (1913) a kurs při obchodní akademii v Chrudimi (1914). Po první světové válce, v níž narukoval na ruskou frontu, absolvoval odbor obchodních věd při vysoké škole technické v Praze (1919) a stal se úředníkem devizového oddělení Živnobanky. Roku 1921 následoval sňatek s dcerou váženého jilemnického mydláře Marií Krausovou. Z hloubi duše své povolání nenáviděl a právě tento odpor byl jedním z podnětů jeho tvorby. Pouští se tedy denně do psaní, aby ze sebe dostal to, čím překypuje jeho skrytý vnitřní život. Jak napsal v jednom ze svých děl: „Kdybych měl jenom sedět v kanceláři a dělat jen a jen bankovního úředníka, to bych se, na mou duši, raději oběsil, vždyť já tím bankovním úředníkem dávno nejsem.“ Zaměstnancem banky však zůstává do konce svého života. 7. dubna 1943 v sedmačtyřiceti letech umírá na zánět mozkových blan.

Neviditelný představuje jednu z nejvýznamnějších knih Jaroslava Havlíčka, předního českého autora psychologické prózy 30. a 40. let minulého století. Kniha je zařazena do České meziválečné prózy. Havlíčkova vyprávění se charakteristicky odehrávají v prostředí maloměsta přelomu 19. a 20. století. Kniha je rozdělena do 20 kapitol např. Smích z hlubin, Plameny nad kolébkou, Rány mokvají. Roku 1988 byl na motivy této knihy natoč film Prokletí domu Hajnů.

Jazyk

Kniha je napsána především spisovným jazykem. Děj se odehrává pomocí dialogů mezi postavami a vnitřních monologů, kdy si hlavní postava klade otázky.

Postavy

Petr Švajcar – vypravěč příběhu, manžel Soni
Soňa – dcera majitele továrny na mýdla, manželka Petra
Hugo Hajn – majitel továrny na mýdla
Cyril – bratr Hajna, strýc Soni, blázen
Teta Karolína – teta Cyrila a Huga, vládkyně rodiny
Katy – služebná v hajnově vile
Filip – bratr Soni, sluha v hajnově vile
Anna – rázná kuchařka
Pařík – švec, domovník, zahradník

Úryvky

1.

Stávalo se také, že neměl dostatek práce ani městský živitel, a pak přicházela do stavení bída, která se nedala vyorodovat. Otec zůstával v posteli, učedník byl poslán k rodičům, děti brečely. V obdobích, kdy se dalo něco vytěžiti z katolického kalendáře, posílali nás na koledy. Ne-li, byli jsme nuceni bez okolků žebrat. Zpívával jsem za dveřmi lepších lidí v městečku před vánoci, na Štěpána, chodíval jsem s uzlem o pomlázce. Na jaře jsme byli my – Švajcarovi – nejlepšími lovci žab z celé vesnice. Chodívali jsme do města prodávat krvácející žabí stehýnka, nabízeli jsme po domech první jarní květinky (ty byly prašpatným obchodním artiklem), 26 v létě jsme prodávali jahody, borůvky, maliny. Houby nebyly nikdy zkonzumovány v naší domácnosti. Vše od nás šlo do města, i vajíčka několika slepic, ba i přebytečné mléko naší kozy vypíjela jistá tuberkulózní slečinka.