Lakomec - Moliére - rozbor díla

Typy promluv: dialogy Čipery (sluhy Kleanta) a Harpagona, obecně v díle: dialogy, Harpagonovy monology

Jazykové prostředky: řečnické otázky, věty zvolací, scénické poznámky, užívání archaismů, infinitivů s příponami –ti, obecně v díle: citoslovce (ach, ó), přechodníky (chytaje, pozorujíce), zdrobněliny (chudinky peníze), přirovnání (stojíš jako tvrdé y)

Tropy a figury: epizeuxis, apostrofa, personifikace, řečnické otázky

Funkční styl: umělecký

Slohový postup: vyprávěcí – podává průběh jedinečného děje

Slohový útvar: vypravování

Kompoziční výstavba výňatku: expozice

Jazykové prostředky ve výňatku: řečnické otázky (Ty ještě rozumuješ?), scénické poznámky (k sobě, nahlas)

Kontext historický: Molière se odpoutal od měšťanského života, věnoval se tzv. nízkým literárním žánrům, proslavil se mezi chudinou, zesměšňoval společnost (předváděl mravy své doby), dostával se často do sporů s královským dvorem, klasicismus 17. – 18. století, absolutistická vláda Ludvíka XIV. ve Francii

Literární/obecně kulturní kontext: podle antického vzoru ustanovena jasná pravidla: vysoké (óda, epos, tragédie) a nízké (bajka, satira, komedie) žánry, ve svých dílech – náměty ze života měšťanstva, směšné pojetí – nižší žánry, inspiraci hledal v některých antických dílech

Výňatek:

ČIPERA: Vy máte schované peníze?

HARPAGON: Ne, ničemo, to jsem neřek! (K sobě.) Já se vzteknu! (Nahlas.) Ptám se jen, jestli jsi v své zlomyslnosti podobné řeči neroztrušoval?

ČIPERA: Hm, co mi po tom, máte-li peníze, nebo ne, to je mi pořád pět!

HARPAGON: (zvedá ruku, by jej poličkoval). Ty ještě rozumuješ? Vytáhám ti za uši, a tím ukončím tvé rozumování. Kliď se 16 odsud, naposled!

ČIPERA: Nu dobrá, – já jdu!

HARPAGON: Stůj! Neodnášíš mi ničeho?

ČIPERA: Co bych vám mohl odnésti?

HARPAGON: Pojď blíž, ať se přesvědčím; ukaž mi ruce!

Autor:

Molièr nebo také Jean Baptiste Poquelin působil v období klasicismu ve Francii jako herec, spisovatel a dramatik. Psal komedie, ve kterých humorně poukazoval na špatné lidské vlastnosti, ale také frašky ve stylu komedie Dell´arte. Jeho hra Lakomec byla inspirována antickou Plautovou Komedií o hrnci. V roce 1643 se rozhodl opustit domov, zvolil si přezdívku Molièr, aby nezahanbil svého otce a nepošpinil čest své bohatší městské rodiny – v této době nebylo herectví příliš považováno za solidní zaměstnání.

Autorova smrt:

Hlavní roli hrál v jeho hře Zdravý nemocný. Přestože se necítil dobře, nechtěl publikum zklamat a přes vysokou horečku a kašel fungoval tak, jak by měl. Kašel překrýval smíchem a snažil se o co nejlepší výkon. Jakmile hra skončila, Molièr spadl na zem, začal silně kašlat a na rtech se mu objevily krvavé sraženiny. Jeho kolegové ho odvezli domů, pak ale přišel další záchvat a následně zemřel.