Matěj Poctivý_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Arnošt Dvořák – Ladislav Klíma

Matěj Poctivý

Výňatek

Umělecký text

Hedona Bojíte se? Není důvodu. Pan generální strážce pokladu je v mé ložnici zamčen a v takovém stavu, že se ani nepohnul, když jsem do něho vpíchla polovici jehlice od klobouku ... Než se probudí, budeme již sedět na své kase za hranicemi.

Matěj Ale já – ne že bych se bál...

Hedona Vy nechcete být bohat? Tak bohat, že si koupíte celý svět? Všecky žurnalisty, státníky, armády, církve? Že si budete bydlet střídavě na svých dvanácti zámcích, v nejrůznějších dílech světa, obklopen nejkrásnějšími odaliskami, nejslavnějšími muži a přepychem, o jakém se vám nezdálo ani jednou za vašich žebráckých šest a dvacet let?

Matěj Ale já – – Milostivá, ten poklad je přece na jiné věci!

Hedona Především na vojáky! A co je vám do vojáků! Ať si jdou domů! Nebudou spokojeni? A jejich maminky a milé? Celý svět, který chcete posunovat místo těch svých rafií, bude vás nosit na rukou!

Matěj A víte co, milostivá, třebas i nebudu posunovat svět –

Hedona Co!

Matěj Třebas budu i nadále posunovat rafie –

Hedona Co!

Matěj Třebas blbeček, ale... Milostivá, prosím, abyste opustila můj pokoj.

Hedona (po chvíli, s pochybovačným úsměvem) Abyste mohl poklad ukrásti sám? Ha, ha, hleďme chytráčka! Ne, ne, pěkně na polovic!

Matěj Hlídejte si až do rána dveře domu. Ráno se vystěhuji. Třebas blbeček, ale – poctivý.

Hedona Vy... haha! ... vy ... ne ... vy .... hňupe!! (Odchází rychle, ale zastaví se u dveří a po chvíli se vrací, klesne na podlahu a rozpláče se prudce)

Matěj (přistoupí k ní po chvíli, něžně) Milostivá – (Chce se dotknout několikrát jejích vlasů, ale pokaždé před dotekem uškubne ruku jako dítě, chtějící se dotknout hlavy psa, jehož kousnutí se bojí) Milostivá – neplačte... (Klekne vedle ní)

Hedona (stále protkávajíc svá slova vzlykáním) A já jen k vůli vám, jen k vůli vám jsem to chtěla učiniti. Miluji vás, milují vás již dlouho! Zamilovala jsem se do vás, když jsem vás tajně pozorovala při vaší práci za hodinami – a zapřisáhla jsem se, že vás povznesu, obšťastním, vám celý svůj život zasvětím, vaší otrokyní budu! A – a jediný muž, do něhož jsem se zamilovala, mnou pohrdnul! Nepřežiji té hanby, té bolesti – ještě této noci dám své tělo za pokrm rybám a rakům!

Matěj Vy mne milujete ?! Ježíš Marjá, neplačte – (plačtivě) já – (počíná vzlykati)

Neumělecký text

In margine

V této veselohře, kterou jsem psal společně s filosofem a přítelem Ladislavem Klímou jen proto, aby byla napsána brzo, jest mým: celková dějová koncepce, (k níž mi dalo podnět vypravování redaktora jednoho pražského denníku o jistém muži v jeho administraci, jenž prý ukradl kasu, ale je při tom tak milý a obratný mladý muž, že i přední hodnostáři státu si lámou hlavy, jak by bylo možno ušetřiti ho žaláře) dále rozvržení tohoto děje v akty, scény i výstupy a konečně asi polovina materiálu charakterového a psychologického – kdežto filosofický substrát (vývoj Matějův z pokryteckého moralismu přes immoralismus k „nadimmoralismu“), dále celé některé passáže reflexivní (hlavně v I. dějství v dialogu Čertově a v II. dějství v řečech tří „kapacit“ k Matějovi i v řeči Matějově k lidu), a konečně asi polovina materiálu charakterového a snad většina detailněcharakterového jest mého spolupracovníka. Mou jest opět dramatisace toho všeho až do dialogů.