Michal Viewegh - Báječná léta pod psa

Michal Viewegh

1962

Úspěšný český prozaik, jako jediný český spisovatel se dokázal více než čtvrt století uživit výhradně literaturou

Matka Michala Viewegha je právnička, otec byl inženýr-chemik, později starosta Sázavy

maturoval na gymnáziu v Benešově. Nedokončil studium ekonomie na VŠE, ale vystudoval češtinu a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy

Již od začátku svého studia v roce 1983 publikoval povídky v Mladé frontě

Po dokončení vysoké školy se krátce věnoval vystudovanému oboru

Stal se na dva roky redaktorem v nakladatelství Český spisovatel, pak definitivně spisovatelem z povolání

V roce 1993 mu byla udělena prestižní Cena Jiřího Ortena

Michal Viewegh má dva bratry

2x ženatý, má 3 dcery

Dne 10. prosince 2012 u něj došlo k disekci aorty, ležel v IKEM, jeho stav byl stabilizován. Poté se rehabilitoval na klinice Malvazinky. Uvádí, že trpí melancholií a výpadky paměti.

Dílo:

• Společenské prózy s autobiografickými rysy a prvky literárního postmodernismu

• Báječná léta pod psa

• Nápady laskavého čtenáře

• Účastníci zájezdu

• Vybíjená

• Krátké pohádky pro unavené rodiče

• Můj život po životě

Báječná léta pod psa

L. druh: próza, epika

L. žánr: humoristický román

Er-forma, ich-forma v deníkových zápisech

Umělecký směr: vykazuje postupy lit. postmodernismu

Hlavní myšlenka: pohled na události v ČSR v době normalizace očima obyčejných lidí, slovy autora: ,,jde o převážně veselé ohlédnutí za převážně neveselou dobou“

Časoprostor: v Praze (symbolizuje svobodu před rokem 1968) a na Sázavě (symbolizuje útlak a nucenou opatrnost za normalizace), 60.-90. léta 20. st., příběh začíná Kvidovým narozením a uzavírá ho epilog shrnující osudy hrdinů

Vypravěč: vyprávění v er-formě, jde o personální vyprávěcí situaci, kdy vypravěč myslí a cítí, a ovlivňuje tak čtenářovo vnímání, vyvolává to dojem bezprostřednosti, obsahuje i Kvidovy deníkové zápisy – ty jsou psány v ich-formě, obsahuje také pasáže v podobě dramatických výstupů se scénickými poznámkami

Kompozice:

• Vnější: 17 číslovaných kapitol dělených na podkapitoly + epilog

• Vnitřní: 2 základní dějové linie, které se scházejí až v epilogu

  • 1. chronologicky zachycuje osudy členů Kvidovy rodiny

  • 2. tvoří krátké vstupy z pozdější časové roviny – hovory Kvida s redaktorem, který posuzuje jeho román, narušují děj a neustále připomínají, že jde o fikci

Jazyk a styl díla: převážně spisovný, řeč působí živě, přirozeně znějící dialogy s hovorovými prvky, nespisovnými tvary či vulgarismy, v některých pasážích i anglické nebo německé věty, autor používá i citáty z beletrie či odborné literatury

Po vydání se setkal s obrovským zájmem čtenářů a vyvolal nadšení i mezi kritiky

Dílo bylo zfilmováno i adaptováno jako divadlo

Postavy:

• Kvido – neohrabaný kluk, nadprůměrně inteligentní čímž kompenzuje tělesné nedostatky (nadváhu a brýle), zamilovaný do Jarušky, autorovo alter ego, rád píše povídky

• Jaruška – nejlepší kamarádka a později Kvidova žena, prvně kouká, po hezčích klucích, ale když Kidovi umře dědeček, začne si s ním z lítosti, je na vše alergická (pily, fixy, léky); milá, hodná, vstřícná, ochotná

• Kvidův otec – inteligentní, pochází z chudých poměrů, má problém s režimem, rád pracuje se dřevem, aby zabezpečil rodinu je nucen morálně i politicky ustupovat, zažívá pocity deprese a selhání

• Kvidova matka – právnička, herečka, ochotná, milující, bojí se psů

• Paco – Kvidův bratr; spí pod širákem, čas tráví v lese, chová se jako kovboj, průměrný ve škole