Moji přátelé_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jakub Deml

Moji přátelé

Výňatek

Umělecký text

POMNĚNKO, tvá prostota je závidění hodná: i na talířku plesáš u rakve nemluvňátka. Družičky – rybičky.

REZEDO, napadlo ti, když se tě dotkly něčí rty, proč těm kadeřavým houbám kyprým říkají – prstíčky?

KOPŘIVO, aspoň v tom jsi dobrá, že housátka krmíš, nehledíc na to, čí jsou. Také plešatcové – hm, hm, ano, to jsem chtěl říci: upadneš-li v pokušení, abys pohrdala duší svou, vzpomeň si vždy na své jaro, kdy tvé sestry zůstávaly opatrně v zemi, čekajíce, až to bude jistější – a na toho, jenž své hosty sbírá už jen na rozcestí a za ploty. Sóňo!

BODLÁKU, furiante, buď zdráv! Co si má počít láska zhrzená?

RŮŽE STOLISTÁ, víš a nevíš o svých půvabech. Zavíraje oči, sní ubohý člověk o sladkém šroubu k mozku stoupajícím a o vodním víru v hlubinách.

Výňatek

Neumělecký text

V dopise Jakubu Demlovi z 18. ledna 1929 vzpomíná B. Reynek na své první setkání s Demlovým dílem: „Když jsem pak, ještě před válkou, jel poprvé do Francie, jedinou českou knížkou, která mne provázela, byli Moji přátelé. Pamatuji se předobře na zimní šera v Bretani, kdy při svíčce a

v podivném vlhku Okeánu Vaše písně o květinách byly velkou útěchou tesknotě dvaceti let! … Cítím ve Vašem srdci cosi všemu navzdory zachráněného, cosi, čemu bych nejraději řekl „blaženost Očistce“, při čemž důraz jest na blaženosti. Ještě trpíme, ale nechť, jsme jisti, už naprosto jisti spásou, a proto v ohni bolesti náleží zpívat a radovat se.“

(B. Reynek, Ostny v závoji)

struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla)

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika