Moliére- Lakomec (1)

Architektura- je elegantní, usiluje o maximální střídmost a ušlechtilou čistotu tvaru. Stavby mají obdélníkový půdorys a hlavní a zadní průčelí. Plochy zdi jsou rozděleny do pravoúhlých tabulí. Jsou obnovena trojúhelníková štítová pole zdobená reliéfy( ozdobné sochařské dílo vystupující z plochy), nápisy nebo letopočty. Přísným pravidlům jsou podřizovány i parky a zahrady- jejich půdorys je geometrický přesný, souměrný, keře a stromy jsou sestřihovány do geometrických obrazců(,, francouzský park“) Nejvýznamnější typicky klasicistní světovou stavbou je zámek ve Versailles.

Sochařství- Antonio Canova- Amor a Psyche

Malířství- Jacques Louis David-(byl malířem empíru a císaře Napoleona) Andromeda nad mrtvolou Hektorovou, Napoleonova korunovace.

Hudba- Wolfgang Amadeus Mozart- Figarova svatba, Don Giovanni, Ludwigen van Beethoven- Devátá symfonie( obsahuje závěrečnou kantátu óda na radost)

Literatura- Přesná pravidla klasicistního umění zformuloval ve verších básník a kritik Nicolas Boileau- Despréaux ve svém pojednání Umění básnické. Vyžadoval harmonickou souměrnost, logickou jasnost, jednoduchost obsahu, přesnost jazykového vyjádření a dodržování stylu podle zvoleného žánru. Přízračné bylo rozlišování žánrů vysokých a nízkých. Mezi žánry vysoké patřily óda*, epos* a tragédie*, které pojednávaly o životě vysokých vrstev ( např. vladařů, vojevůdců( a svůj děj často čerpaly z antiky). Žánry nízké –komedie*, fraška*, bajka*, satira*, stavěly do centra dění postavy neurozené z řad měšťanstva, náměty vycházely ze soudobého života. Klasicismus se nejvýznamněji uplatnil v dramatu. Jeho autoři důsledně dodržovali Aristotelovu myšlenku jednoty místa, času a děje. Celý příběh se tedy musel odehrávat na jednom místě, musel být dějově jednotný, bez vedlejších motivů, a musel se odehrát zhruba ve čtyřiadvaceti hodinách.

Další představitele klasicismu:

Pierre Corneille - Cid- tragédie

Jean Racine - Faidra

*Commedia Dell´arte- specifický typ italského divadla, který vychází s římské frašky a lidové hry. Jedná se o improvizovanou komedii s předem daným dějem a typizovanými postavami (sluha Harlekýn, komorná Kolombína). Hráli v ní profesionální herci, kteří na základě stručného scénaře improvizovali dialogy plné vtipu a pantomimických žertů.

*Fraška- Fraška je typ komedie, který v dramatickém ději, zápletce i povaze jednotlivých postav užívá situační nebo karikaturní nadsázku, která mnohdy směřuje k hrubému až obscénnímu dramatickému výrazu. Postavy jsou výrazných, ale záměrně zjednodušených charakterů, které nejsou představeny v dramatickém vývoji. Objevují se ustálené situace a gagy. Humor těží především z vnějších opět stálých, obvyklých a výrazných skutečností (koktání, hloupost, ošklivost, …).