Moliere - Lakomec

MÍSTO A DOBA DĚJE:

v Paříži roku 1670.

HLAVNÍ POSTAVY:

Harpagon – Moliére na něm ukazuje obraz lichváře, který je pro své peníze ochoten obětovat cokoliv. Citovými vztahy počínaje a vlastní rodinou konče. Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu a ztracený smysl života.

Čipera (La Fleche, Šindel, Štika) – Je zcela oddaný svému pánu Kleantovi. S myšlenkou, že svému pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi.

Kleantes – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá. Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je tedy jeho pravým opakem.

Mariana – Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je.

Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

kritika chorbné touhy po penězích, člověk zaslepený touhou po bohatství nebere ohled na nikoho, výsměch lidské chamtivosti

AUTOR:

Moliére (1622 – 1673) zemžel na jevišti

vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, byl francouzský dramatik 17. století a představitel klasicismu. Narodil se v Paříži do rodiny bohatého měšťana (aby nedělal ostudu, změnil si jméno). Ve svých dílech se zabýval věčně platnými myšlenkami - špatnými lidskými vlastnostmi (např. touhou po penězích, lakotou, simulací,...). Ve svých hrách nejčastěji zesměšňoval společnost, předváděl ji takovou, jaká je. Také se díky tomu dostával do problémů. Psal hlavně frašky a komedie, později byl přijat do královských služeb. Spolu s dalšími lidmi založil vlastní divadlo, které však nemělo velký úspěch. Často ve svých hrách i účinkoval. Postavy v jeho dílech mají výrazné charakterové rysy a nadčasovou platnost. Některé se staly natolik výraznými, že i dnešní lidské charaktery spojujeme se jmény postav - Lakomec alias Harpagon. Paradoxně zemřel na jevišti při výstupu ve své hře Zdravý nemocný. Mezi jeho další díla patří: Don Juan, Tartuffe neboli Podvodník, Misantrop, Zdravý nemocný.

DÍLO:

Lakomec

Tartuffe

Škola žen

OBDOBÍ:

Klasicismus

V 17. století do francouzské literatury vstupuje nový směr zvaný klasicimus, který vzniká na dvoře Ludvíka XIV. ("krále Slunce"). Mezi jeho znaky patří: rozumová kázeň, pravda, zobrazování podle přírody, usiloval o literární díla s dokonalou formou, vyskytuje se zde tzv. trojí jednota (jednota času, místa, děje). Vzorem se stala antika. Klasicistický literární hrdina je vyrovnaný člověk s pevným místem ve společnosti. Vrcholová forma klasicismu se nazývá empír. Mezi Moliérovi současníky patří: Pierre Cornelle (FR) - výslovnost: Pjér Kornej, dílo: CID Jean Racine (FR) - výslovnost: Žán Rasén, dílo: Ifigenie J. W. Goethe (GER) - Faust