Němcová Babička

● literární druh

epika

● literární žánr

novela (ovšem tato definice je sporná, obsah díla Babička neodpovídá definici novely)

● literární forma

próza

● dominantní slohový postup

vyprávěcí

● typ vypravěče

er-forma

● vysvětlení názvu díla

Babička má představovat obraz lidové moudrosti a životních zkušeností, je to osoba, ke které Němcová vzhlížela.

● posouzení aktuálnosti díla

Nešťastná láska, dobré lidské vlastnosti – stále aktuální.

Dnes je dílo možné chápat jako kritiku špatných lidských vlastností.

● určení místa a času textu

místo: Staré bělidlo, Čechy

čas: 19. století

● stručné nastínění děje

Jednoho dne dostala babička dopis od své dcery, aby přijela k nim - na staré bělidlo. Babička se nakonec rozhodne a odstěhuje se. Celá rodina radostně babičku přivítá a babička se ihned spřátelí, hlavně s dětmi.

Babička se brzy na Starém Bělidle zabydlela a starala se rodině o hospodářství, chodila s dětmi na procházky a kladla velký důraz na náboženskou výchovu dětí. Nejvíce si ji potom zamilovala Barunka. Za chvíli si k babičce chodila pro radu celá vesnička a dokonce i paní kněžna. Babička chodila s dětmi k Proškům a jednou byla dokonce také pozvána paní kněžnou na zámek.

Kolem života ústřední postavy babičky se ovšem odehrávala ještě celá řada dalších osudů (například Viktorka, slečna Hortensie, Kristla, Proškovic...).

Viktorka byla dcerou sedláka. Zamiloval si ji jeden voják. Pronásledoval ji. Viktorka před ním utíkala. Nakonec se ale do něj také zamilovala. Vojáci byli po nějaké době stáhnuti. Viktorka hledala svého vojáka, ale nemohla ho najít. Tak se ho vydala hledat do světa. Viktorka byla po roce zahlédnuta u vody, jak zpívá a čeká na svého milého. Z hledání svého vojáka zešílela. V šílenství zabila i své dítě, hodila ho do splavu. Bydlela v lese a spala v jeskyních. Vždy, když byla bouřka, běhala mezi blesky a tleskala. To se jí stalo osudným.

Další z osudů vedlejších postav díla je osud Kristly. Kristla byla zamilovaná do Míly, který byl z vedlejší vesnice. Míla však byl povolán na čtrnáct let do vojska. Kristla se velmi trápila a každý večer plakala a modlila se za svého milého. Babička však jednou navštívila kněžnu a komtesu. Při rozhovoru se zmínila o Kristle a jejím trápení. Kněžna měla dobré srdce a připravila pro Kristlu překvapení. Uskutečnila veselici pro všechen prostý lid a Mílu povolala z vojny. Když Kristla uviděla Mílu, nevěříc se mu vrhla do náruče. Zanedlouho byla svatba, na kterou se přišla podívat celá vesnice.

Babička byla všemi velmi oblíbena, každému pomáhala a vždy měla dobrou radu. Kniha má veskrze dobrý konec, avšak končí smrtí babičky a slovy paní kněžny: "Šťastná to žena".

● určení smyslu díla

Chvála dobrých lidských vlastností, popis života na venkově.