Němcová Babička
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
● pravděpodobný adresát
Střední a starší generace, říká se, že dílo Babička ocení člověk až v dospělém věku. A čím je starší, tím víc dokáže pochopit vzpomínky Němcové na radostné dětství.
● zařazení knihy do kontextu celého autorova díla
Knihu začala Němcová psát v roce 1853, kdy jí umíral syn. Babička je považována za vrchol jejího díla, zaujímá zvláštní místo v české literatuře – odporuje podstatě realismu, a to tedy podávat informace tak jak jsou, bez přikrášlení a osobních dojmů – dílo Babička má představovat zidealizované dětství Němcové na Starém Bělidle a její vztah k babičce.
● tematicky podobné dílo
dílo Františka Jana Mošnera – Pěstounka: V malé dědince žije obstárlá vdova jménem Dorotka, zvaná pěstounka Dorotka. Je bez jakéhokoli vzdělání, podobně jako Němcové babička, avšak jako dcera učitele z blízké vesnice umí číst. I její zesnulý muž byl v mládí vojákem. Stará se o Jeníka, syna milostpaní.
● porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací
Vzniklo několik filmových verzí, celkem věrohodné je filmové zpracování režiséra Antonína Moskalyka z roku 1971 s Libuší Šafránkovou jako Barunkou.
německý film o Boženě Němcové: A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu
- Josefa Němce hraje Bolek Polívka
BOŽENA NĚMCOVÁ
Název díla: BABIČKA
Úryvek k rozboru:
U velkého domu, na němž visel štít s bílým lvem a velký hrozen, zůstal kočár stát. Na prahu ukázal se pan kmotr Stanický, smekaje s vlídným pozdravem aksamitovou čepičku s dlouhým třapcem. Paní kmotra v stříbrném čepci a krátkém hedvábném kabátku neméně vlídně na příchozí se usmívala, a když se malá Héla chtěla za ní schovávat, vzala ji za ruku, Adelku za druhou, postavila je podle sebe pravíc: „No, tak se pak okažte, jak vám to přísluší!“ – „Jako dvojčátka,“ usoudila babička. Děvčátka po očku na sebe koukly, pak ale zase stydlivě hlavy sklopily. Pan Stanický vzal pana Proška pod paží a obrátě se do stavení pobízel ostatní, aby šli dále. „Než začne procesí, povíme si něco při sklenici vína,“ doložil vesele. Paní Prošková šla, babička ale zůstala s dětmi venku řkouc paním: „Vy máte vždy dost času, když jdete při panstvu, já bych se ale mezi lidem do kostela později nedotlačila. Zůstanu tu při dětech.“ Zůstala s nimi stát na prahu. - Zanedlouho otočili okolo rohu z ulice dva chlapci v červených kamizolkách, za nimi zase, a dva a dva, a Jan vykřikl: „Už jdou!“ – „Adelko a ty Helenko,“ napomínala babička, „až půjdete procesím, dávejte také pozor na cestu, abyste neupadly.“
● atmosféra úryvku
spíše neutrální, popisná
● počet postav
7 - pan kmotr Stanický, paní Stanická, malá Héla, Adélka, babička, pan Prošek, Jan
● charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá)