Němcová Divá Bára

„Což si to myslíš,“ šeptala Elška, nepozdvihnouc oko, „líbí se mi tu, ale...“

„...ale tam daleko je někdo, po němž se mi zde stýská, za tím bych ráda, viďte, Elško?“ doslovila Bára, a položivši hnědou svoji ruku na bělounké rámě děvčete, hleděla jí s usmáním do tváře. Elška popozdvihla oči k Báře, usmála se, ale zároveň pustila se i do pláče.

● atmosféra úryvku

Nejprve veselé, děvčata očekávají svůj osud. Poté smutná, když Elška přiznává, koho má ráda.

● počet postav

2 – Bára a Eliška

● charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá)

Bára – statečná, silná, odvážná, hodná, citlivá, vnímavá, pravá přítelkyně

- ostatní se na ni dívají skrz prsty, ale ona to trpí

- má tmavé vlasy i oči, statnou postavu

Eliška – jemná, velmi něžná dívka, přátelí se s Bárou i přesto, že je chudší než ona

● charakteristika dalších postav

Jozífek – slabý, neduživý syn kostelníka, je poslán na kněžská studia, tajně Báru miluje

Jakub – otec Báry, pracovitý, hodný, dobře Báru vychoval

Panna Pepinka – matka Elišky, Báru neměla ráda, ale když se o ni v nemoci starala, změnila názor

● vztahy mezi postavami

Pepinka + Eliška – matka s dcerou

Josef + Bára – otec s dcerou

Eliška + Bára – nejlepší kamarádky

Eliška + lékař Hynek – jsou do sebe zamilovaní, chtějí se vzít

Bára + myslivec – myslí si na sebe, nakonec se vezmou

● zařazení úryvku do kontextu celého díla

Úryvek je ze závěru druhé kapitoly, kdy se děvčata chtějí dozvědět, kam se provdají.

● použité jazykové prostředky

Elška – hypokoristikon (domácí podoba vlastního jména

držíc, odhodivši, řkouc, majíc, obrátíc, nepozdvihnouc – přechodníky

býti – archaický infinitiv zakončený na -ti

planoucím okem, temnomodré veliké její oko – epiteton

temnomodré veliké její oko – synekdocha

„líbí se mi tu, ale...“ – nedořečenost

- spisovný archaický jazyk