Noci v cirkuse_V001_o

Vrstevnatost vypravěčských rovin samozřejmě není samoúčelná. Kromě toho, že je součástí postmoderní hry s narativní strukturou, totiž důmyslně uspořádaná sestava vypravěčů vytváří hierarchii věrohodnosti, která je součástí vlastní charakterizace jednotlivých postav. Ne všichni vypravěči jsou si co do věrohodnosti rovni. Zatímco vševědoucího vypravěče pohlížejícího na děj z perspektivy třetí osoby jako čtenáři máme obvykle za objektivního a absolutně pravdomluvného, intimní vnitřní monolog chápeme jako věrný vhled do duševního světa postavy, přičemž si uvědomujeme, že jde o subjektivní náhled jedné postavy na okolní dění, a vypravěčský koncert, který jedna z nich předvádí druhé, posuzujeme jako veřejné představení, jež může, ale nemusí být pravdivé. To, že tato hierarchie věrohodnosti funguje nejen ve vnitřním světě románu, ale odráží i vztah autora a čtenáře, se v postmoderním kontextu Nocí v cirkuse rozumí samo sebou.

(A. Carterová: Noci v cirkuse, doslov)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.