Oblomov_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Ivan Alexandrovič Gončarov

Oblomov

Výňatek

Umělecký text

„Co se to s tebou děje?“ zeptal se Štolc ironicky. „Vždyť se chystáš do práce, píšeš plán. Prosím tě, chodíš ty někam, navštěvuješ někoho? S kým se vídáš?“

„Kam chodím? Chodím málokam; pořád sedím doma. Dělá mi starosti ten plán a teď zas byt… Ještě dobře, že se toho ujal Taranťjev, chce něco najít…

„Chodí k tobě někdo?“

„Ano… ten Taranťjev, taky Alexejev. Onehdy přišel doktor… Byl tu Pěnkin, Suďbinskij, Volkov …“

„Nevidím u tebe ani žádné knihy,“ pokračoval Štolc.

„Tuhle je kniha!“ řekl Oblomov a ukázal na knihu, ležící na stole.

„Copak je to?“ zeptal se Štolc a podíval se. „Cesta do Mriky. A stránka, na které jsi přestal, zplesnivěla. Ani noviny tu není vidět… Čteš vůbec noviny?“

„Ne, mají takový drobný tisk, kazí to oči…a ani to nepotřebuji, protože je-li něco nového, člověk ze všech stran neslyší celý den o ničem jiném.“

„Proboha, Iljo!“ řekl Štolc a upřel na Oblomova užaslý pohled. „Co tedy vlastně děláš? Jsi jako bochánek těsta, ležíš a ani se nehneš!“

„Je to tak, Andreji, jako bochánek těsta,“ smutně přisvědčil. Oblomov.

„Ale což poznání omlouvá?“

„Ne, je to jen odpověď na to, cos řekl. Neomlouvám se,“ pravil Oblomov s povzdechem.

„Musíš se přece z toho spánku vzbudit.“

„Dřív jsem se snažil a nepodařilo se mi to, co tedy teď… nač? Nic mě nevolá, duše se nebouří, mysl klidně spí!“ bránil se Oblomov s náznakem hořkosti. „Nechme toho… Pověz mi raději, odkud jsi teď přijel.“

„Z Kyjeva. Asi za čtrnáct dní pojedu do ciziny. Jeď se mnou…„

„Dobře, třebas… „ souhlasil Oblomov.

„Sedni si tedy, napiš žádost a zítra ji podáš…“

„Vida, zas hned zítra!“ vzpamatoval se Oblomov. „To je spěchu; jako by vás někdo honil! Rozmyslíme se, pro- mluvíme si a potom, jak Pánbůh dá! Leda snad nejdřív na vesnici, ale do ciziny… přece až potom…“

„Pročpak až potom? Vždyť lékař ti to nařídil, ne? Shoď ze sebe nejdřív tuk, tíži těla, pak zmizí i spánek ducha… Potřebuješ tělesný i duševní pohyb.“

„Ne, Andreji, to všechno by mě unavovalo, mám špatné zdraví. Ne, raději mě nech, jeď si sám…“

Štolc se chvíli díval na ležícího Oblomova, Oblomov zas na něho.

Štolc potřásl hlavou a Oblomov vzdychl.

„Ty jsi podle všeho líný i žít, ne?“

„Inu ano, vždyť to tak je, jsem líný i žít, Andreji.“

Výňatek

Neumělecký text

Ivan Alexandrovič Gončarov

OBLOMOVPřeklad románu: Prokop Voskovec

Divadelní adaptace: Miroslav Krobot

Scéna a kostýmy: Martin Chocholoušek j.h.

Hudba: Matěj Kroupa j.h. a Pavel Rejholec j.h.

Dramaturgie: Eva Suková

Režie: Miroslav Krobot