Odchod z Čech_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Ivan Diviš

Odchod z Čech

Výňatek

Umělecký text

Milovat Čechy znamená přivodit si

a pěstovat svou nemoc,

ničit si poslední zdraví

Kdo komu vrátí oslepené jestřáby?

kdo uplouhané sněžné levharty,

souměrně krásnou zvěř, proměňovanou v cirkusáckou havěť?

Zničili Eden,

ochcali dómy

a teď skučí jak staré kurvy po štrichu:

v zemi Alšově a Chitussiho školení teroristi,

každý dobytek tam požívá větších práv než našinec

Kde jsou sebrané spisy Jana Zahradníčka?

Kde dílo Zbyňka Havlíčka?

Kde hnijou ledviny kněze Toufara?

Kde sebrané Báje a pověsti?

Kde obřadní roucha z břevnovského kláštera?

Nevíte?

Kde leží Palach? Nevíte!?

Neumělecký text

V rozsáhlém básnickém díle Ivana Diviše (1924) není patrně sbírky, jež by byla tak přímočaře a jednoznačně spojena s konkrétním básníkovým prožitkem, jako je tomu u Odchodu z Čech: jejím jediným tématem je emigrace a básníkův vztah k domovu. Po srpnové invazi v roce 1968 se ještě bezmála rok pokoušel I. Diviš žít doma a zachovat si tvář jako člověk i básník. Bezútěšně nechutný počátek takzvané normalizace však už nedokázal snášet a raději zvolil odchod do exilu.

[...]

Odchod z Čech tvoří sedm delších básní, psaných nerýmovaným volným veršem. Je to v podstatě jediný polemický dialog s domovem, s nímž se musí básník vyrovnat, chce-li překonat své emigrační trauma. Vytrženost z domova splývá Divišovi s apokalyptickou vizí světa (tematizovanou ve skladbě Beránek na sněhu), který je nenapravitelně rozpolcen a v němž člověk hyne.

(Český Parnas − vrcholy literatury 1970–1990)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.