Dharmoví tuláci_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jack Kerouac

Dharmoví tuláci

Výňatek

Umělecký text

Šel jsem bavlníkovými brázdami, za mnou běžel Bob, velký ohař, a malý Sandy, který patřil Joynersovým, co bydleli kousek dál po silnici, a pár dalších zatoulaných psů (všichni psi mě milujou), a došel jsem ke kraji lesa. Tady jsem si minulé jaro, když jsem chodíval meditovat pod svou oblíbenou borovičku, vyšlapal pěšinku. Cestička tu ještě byla. Stále tam bylo místo mýho slavnostního vstupu do lesa, což byly dvě souměrně umístěný mladý borovice, který vytvářely něco jako sloupy brány. Vždycky jsem se tam poklonil, sepnul ruce a poděkoval Avalókitéšvarovi za výsadu být v lese. Pak jsem vešel, zavedl Boba, který byl bílý jako měsíc, přímo k borovici a tam, u kořenů stromů, pořád ležel můj slamník. Upravil jsem si pláštěnku, srovnal si nohy a usednul k meditaci.

Psi meditovali vstoje. Všichni jsme byli v naprostým klidu. Celý měsíčný venkov byl mrazivě tichý, nikde se neozývaly ani slabý zvuky králíků nebo mývalů. Naprostý studený požehnaný ticho. Možná pět mil odtud směrem na Sandy Cross štěkal nějaký pes. Akorát tak strašně slabý nezřetelný zvuk velkých náklaďáků dunících nocí po třistajedničce, asi tak dvanáct mil daleko, a samozřejmě občasný vzdálený zavrčení dýzlu nákladních nebo osobních vlaků Atlantic Coast Line, který jedou na sever a na jih, do New Yorku a na Floridu. Požehnaná noc. Okamžitě jsem upadnul do naprosto čirýho, klidnýho, bezmyšlenkovitýho transu, ve kterým mi bylo zase vyjeveno „Tohle uvažování přestalo“, a já si povzdechnul, protože už jsem vůbec nemusel přemýšlet, a cítil jsem, jak se mi celý tělo noří do stavu blaženosti.

Výňatek

Neumělecký text

Když Kerouac popisuje svůj dvouměsíční pobyt na Desolation Peak, není z toho vůbec poznat, že se tam v podstatě dost nudil a bál a že se celou dobu víceméně těšil, až už bude zase zpátky mezi lidmi a bude se moci opít. Obraz letní brigády je v této knize značně přikrášlený, zmizely deprese i pochyby. Přitom si od dlouhého odloučení dost sliboval, těšil se, jak bude moci ničím nerušen meditovat. Realističtější popis toho samého období najdem v jiné Kerouacově knize, v Desolation Angels.

Zajímavý je jeho příklon k buddhismu. Kerouac byl vychováván v přísně katolické rodině a v jádru vždy zůstal přesvědčeným křesťanem. V buddhismu ale našel potvrzení svého melancholického pohledu na život, proher a rozčarování. Tezi „Veškerý život je pouze utrpením“ si klidně mohl napsat sám. Měl tak potvrzenu svou osobní bolest, svá trápení, ve kterých, zdá se, si alespoň někdy liboval.

(J. Rauvolf, Závěrem – doslov k Dharmovým tulákům)

obecná struktura ústní zkoušky