Ota Pavel - Smrt krásných srnců

Maminka – starostlivá, milující, hodná,velmi tolerantní a laskavá, svému muži odpouští všechny prohřešky; mnoho se o ní v díle nedozvíme, vypravěč (Ota) ji věnuje málo pozornosti; své děti vedla k lásce k vlasti; křesťanka, jejím snem je dovolená v Itálii.

Strejda Prošek z Luhu pod Bánovem – všeuměl, král pytláků, sžitý s přírodou u Křivoklátu a Berounky,rodina u něho tráví víkendy i prázdniny; má psa Holana, jenž mu byl vždy věrný a doprovázel ho při pytlačení,přátelský, rozuměl si s tatínkem, vášnivý rybář

Ota Pavel – jeho otec je pro něho vzorem, má dobrý vztah k přírodě; celý příběh vypráví on; zaměřuje se hlavně na osudy tatínka

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Vzpomínání na dětství a dospívání Oty Pavla

AUTOR:

Ota Pavel vl. jm. Otto Popper (1930 - 1973)

– Publicista, spisovatel, psal reportážní povídky ze sportovního prostředí – narodil se v Praze jako nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. – Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. – Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. – Velice se zajímal o sport, pracoval v Československém rozhlasu ve sportovní redakci a jako sportovní redaktor v různých časopisech a často cestoval do zahraničí – Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě maniodepresivní psychóza), v náhlém záchvatu zapálil selské stavení nad městem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu. – Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel předčasně na srdeční infarkt 31. března 1973 ve věku nedožitých 43 let v rodné Praze. – Je pohřben na židovském hřbitově v Praze-Strašnicích vedle svého otce. – Ota Pavel se zabýval hlavně sportovní tematikou (Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského nebo Pohádka o Raškovi).

DÍLO:

Jak jsem potkal ryby

Smrt krásných srnců

Dukla mezi mrakodrapy

OBDOBÍ:

Česká literatura v období 70.-80. let 20. století

V roce 1968 vystoupili někteří literáti s ostrou kritikou sovětské okupace, za což byli režimem stíháni. Někteří emigrovali-Kundera, Škvorecký. Jiní zůstaliKlíma, Havel, Kohout. Literatura se poté dělí na oficiální (literáti mohli volně vydávat svá díla), exilovou (knihy vycházely v zahraničních nakladatelstvích) a samizdatovou (knihy vycházely pokoutně-přepisované, na stroji, kopírované...). Oficiální literatura je většinou horší kvality, plná popisnosti, moralizátorské tendence, je poplatná tehdejší době, vybírá si nekonfliktní témata. Reprezentanti této méně kvalitní literatury-Stanislav Rudolf (dívčí romány), Pavel Francouz, Karel Misař. O tomto období se často hovoří jako o krizi české prózy.