Otto Wichterle

Otto Wichterle

27. října 1913 Prostějov – 18. srpna 1998 Stražisko. Byl to světově proslulý český vědec a vynálezce.

Jeho manželkou byla Linda Wichterlová – vystudovala zubní lékařství a od roku 1952 pracovala ve Výzkumném ústavu stomatologickém v Praze. A od roku 1961 spolupracovala se svým manželem na výzkumu kontaktních čoček. A měli dvě děti Ivana a Kamila Wichterle.

Pocházel ze zámožné rodiny prostějovských podnikatelů a jeho otec byl spolumajitelem firmy na výrobu zemědělských strojů. V šesti letech téměř utonul v jezírku močůvky. A bylo mu předpovězeno, že se nedožije vysokého věku. On to ale všechno překonal a od té doby byl neustále ve spěchu, aby stihl vše, co chtěl dokázat. A už v devíti letech byl přijat na gymnázium a poté se přihlásil na ČVUT v Praze, kde studoval především chemii. Na té samé škole potom začal učit a to do začátku druhé světové války, kdy byli vysoké školy zavřeny. A tím se dostal do Baťových závodů ve Zlíně a tam dostal prostor pro své badatelské činnosti. A měl tam za úkol volně a svobodně bádat, kdyby náhodou na něco přišel, co by bylo pro firmu Baťa zajímavé.

Za druhé světové války byl Otto zatčen jelikož se účastnil různých schůzek, kde se sledovaly pohyb front a zprávy ze zahraničí. Naštěstí díky známosti s německým chemikem Langebeckem nebyl poslán do koncentračního tábora a byl pouze uvězněn na čtyři měsíce.

Po válce vynalezl silon. Se svými studenty předvedl pokus odlití velkého kusu polyamidu a vznikla velká vlákna polyamidu, která byla možno spřádat a tak vznikl silon. Říkal, že dokáže nahradit nějaké barevné kovy a díky tomu dostal nabídku na založení Ústavu makromolekulární chemie akademie věd České republiky. A stal se jeho ředitelem. Učil také na vysoké chemicko technické škole v Praze, ale tam mu bylo od roku 1958 zakázáno učit. Věnoval se hlavně zpracování hydrogelů do vhodného tvaru oční kontaktní čočky. Tomu se věnoval i doma a na Vánoce 1961 si sestavil pomocí dětské stavebnice Merkur první prototyp odstředivého zařízení, které poháněl dynamem z jízdního kola. Na něm odlil první čtyři velmi pravidelné čočky, které nedráždily oko. Za několik let se sen o nápravě oční vady rozšířil do celého světa.

Za totalitního režimu – byl jedním ze signatářů manifestu Dva tisíce slov. Ten byl proti sovětskému vedení, které bylo proti reformní změnám v Československu. Dalšími signatáři byli např.: J. Werich, J. Seifert, V. Čáslavská, J. Suchý, J. Šlitr,…

Celý život intenzivně pracoval, měl obrovskou energii a nejšťastnější byl při práci v laboratoři. A i když prodělal infarkt a měl odpočívat, tak utíkal z domova do laboratoře, kde zkrátka musel dodělat práci, kterou měl zrovna rozdělanou. Dostal cenu Roberta Williamse Wooda a Řád Tomáše Gariggua Masaryka.