Poe - Havran

Poe - Havran

O autorovi

Edgar Allan Poe se narodil roku 1809 v Bostonu do rodiny kočovných herců. Otec byl alkoholik a rodinu opustil, matka tři roky po Edgarově narození zemřela na tuberkulózu. Sirotka se po krátké době ujala rodina Allanových - odtud pochází Poeovo druhé jméno. Nějaký čas pobývala rodina v Anglii, jejíž tajuplné prostředí Poea později inspirovalo při psaní temně laděných povídek. Po návratu do Ameriky začal studovat jazyky na nově zřízené univerzitě ve Virginii, kde začal hrát a postupně upadal do dluhů. Studium proto ukončil a přešel na vojenskou akademii ve West Pointu, odkud byl však pro nedostatek kázně vyhozen. Nakonec si našel zaměstnání v novinách a posléze se stal šéfredaktorem. Roku 1836 se oženil se svou o třináct let mladší sestřenicí, která však o jedenáct let později zemřela. Uznání veřejnosti si získal teprve roku 1845, kdy vydal báseň Havran. Okamžik slávy však rychle vystřídaly bída a deprese způsobené závislostí na drogách a alkoholu. V roce 1849 byl nalezen, jak leží opilý na chodníku. Po převozu do nemocnice upadl do kómatu a následně zemřel. Poeova tvorba inspirovala mnoho dalších umělců, především francouzské prokleté básníky. Na jeho vědecký způsob popisu navázal Jules Verne, postavu inteligentního detektiva Dupina zase využil A.C.Doyle při tvorbě svého Sherlocka Holmese. Dnes se Poe řadí k jedněm z nejvýznamnějších amerických básníků.

Zařazení

BLIŽŠÍ ZAŘAZENÍ – světový romantismus (USA)

Další autorova díla – Zánik domu Usherů, Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo,…

Další autoři období – Viktor Hugo, G.G. Byron, P. Bysshe Shelley

Dílo

Druh a žánr: lyricko­epická báseň, baladická báseň

Jazyk:

Kompozice převážně časová chronologická, s prvky retrospektivy – první sloka + vzpomínky na Lenoru psáno v ich­formě (báseň přímo souvisí s životními osudy Allana Edgara Poa) autor vyjadřuje úzkost a hrůzu ze života i smrti a vesmírného prázdna kontrast (život – smrt, černý havran – bílá busta, bouřka venku – klid v pokoji) a metafory pocit strachu a beznaděje – každý život končí smrtí a ani láska na tom nic nezmění („nevermore“) ponurý až strašidelný tón: nejpoetičtější nálada smutek, nejsmutnější téma smrt mladé krásné ženy, vypravěč truchlící milenec trochej (střídání přízvučné a nepřízvučné slabiky) a střídání délky veršů promyšleno 100 veršů – konečný počet 108 nejprve složil vrcholnou strofu (3. od konce kde se básník ptá, zda spatří Lenoru) a od ní postupoval dopředu chudý spisovný jazyk: žádné neologismy ani archaismy, mluvený jazyk (1800 slov v celém díle) monotónní refrén „nevermore“, který je opakován Havranem přízvučné vokály, opakování slov a slovních spojení à melodičnost a umocnění atmosféry jednoduché běžné věty, vložené věty, vsuvky, hodně vedlejších vět.