Puskin_Evzen Onegin_MO

Alexandr Sergejevič Puškin

Evžen Oněgin

Autor

(6.6.1799-10.2.1837) Ruský básník, prozaik a dramatik patří k největším postavám světové literatury. Spisovatel nevšedního intelektu měl pro ruskou literaturu v mnoha směrech přímo základní význam - vymanil ji z úzkého domácího okruhu, dokázal úspěšně a plodně integrovat řadu evropských literárních a myšlenkových proudů a učinil tak ruskou literaturu významnou součástí evropské kultury.

Narodil se roku 1799 v Moskvě v šlechtické rodině, 1811 odjíždí na studia do Petrohradu, která r. 1815 úspěšně končí (při zkoušce recituje svou báseň vzpomínky v Carském Sele, která naprosto ohromí a dojme tehdejšího patriarchu ruské poezie Děržavina), 1817 vstupuje do služeb ministerstva zahraničí, 1820 je však vypovězen na jih Ruska, kde stráví čtyři roky (blíže viz doslov k této knize). Tam koncipuje své první poémy "Ruslan a Ludmila" (1820), "Kavkazský zajatec" (1821), "Cikáni" (1824) - toto dílo je považováno za vrchol jeho "romamtického údobí". V té době po další aféře musí Puškin opustit státní službu a je internován na otcově statku ve vsi Michajlovské. Tam píše nejzávažnější kapitoly románu ve verších "Evžen Oněgin" (dokončí jej r. 1830 v Boldinu) a významnou tragédii "Boris Godunov" (1825).

Po porážce povstání děkabristů je odsouzena řada Puškinových přátel (vůdcové povstání byli popraveni), Puškin je zdrcen. Nový car Nikolaj I. mu však roku 1826 uděluje milost a Puškin se vrací do Petrohradu. Tam píše poému "Poltava" (1829) a r. 1830 uzavírá sňatek s proslulou krasavicí Natalií Gončarovovou. Manželství však není příliš štastné, Puškin se ve vysoké společnosti necítí dobře a jeho žena se zase nedokáže přizpůsobit jinému stylu života.

Roku 1833 vydává Puškin poému "Měděný jezdec" a o dva roky později prózu "Kapitánská dcerka". Začátkem roku 1837 vrcholí série pomluv a intrik, Puškin se rozhodne bránit čest své ženy, vyzve jednoho z intrikánů, D'Anthése, na souboj, ve kterém je smrtelně raněn a 29. l. 1837 umírá.

Další díla

„Cikání“ Poema – rozsáhlá básnická povídka, typická pro romantismus

Hl. Postava Aleko – příslušník vznešené společnosti touží po svobodném životě, utíká k cikánům. Chce život, který není svázaný společenskými konvencemi. Zamiluje se do cikánka, která mu lásku neopětuje. Aleko dívku i jejího milence zabije. Toužil po svobodě, ale nedokázal ji respektovat u ostatních.

„Piková dáma“ novela o důstojníkovi a hráči Heřmanovi, který je posedlý touhou zmocnit se tajemství tří vyhrávajících karet a který skončí jako šílenec.

„Ruslan a Ludmila“ Poema s pohádkovým námětem z bájného ruského středověku, líčící příběh lásky bohatýra Ruslana a dcery knížete Vladimíra, krásné Ludmily.

„Pohádka o rybářovi a rybce“ pohádka ve verších podává obraz toho, jak se lidé mění, když nabývají ve společnosti moci a chtějí stále víc a víc. napsaná nerýmovaným veršem starých lidových ruských zpěvů, vypráví o svárlivé stařeně, kterou neuspokojí žádný z ohromných darů zlaté rybky-královny moří. Ve své touze po stále větším bohatství a moci je nakonec potrestána a stane se zas tím, čím byla: chudou ženou rybáře v rozbité hliněné chatrči.