Puskin_Evzen Onegin_MO

"Já píši vám - co mohu více?

Co ještě mohu dodati?

Teď vím, že máte právo sice

mne pohrdáním trestati,

leč věřím ještě, nešťastnice,

že mne váš milosrdný soud,

nemůže přece zavrhnout..."

IV. hlava

Začíná setkáním Taťány a Oněgina v aleji, kde Evžen odmítne lásku nesmělé a romanticky založené dívky, čímž ji velmi hluboce raní. Nicméně Taťána ho stále miluje a velmi se kvůli neopětované lásce trápí.

V. hlava

Lenský a Oněgin jsou slavnostně pozváni na Taťániny jmeniny, kde Evžen otevřeně koketuje s Olgou, čímž nejenže ještě více ubližuje Taťáně, ale rozzuří svým chováním i svého přítele Lenského.

VI. hlava

Žárlivý Lenský vyzve Oněgina na souboj, ale sám je při něm zastřelen. Oněgin se zhrozí svého činu a vůbec všeho, co se na statku děje, a odchází ze vsi, aby se zbavil výčitek svědomí.

"Je zabit..." soused blábolí.

Je zabit! Hrůzou toho slova

uhranut, jako od hřbitova

jde Eugen lidi zavolat.

VII. hlava

Olga se šťastně vdala za mladého Husara, romantický básník a snílek Lenský je v jejím srdci zapomenut a problémovou Taťánu posílá rodina do Moskvy v naději, že si tam děvče snadněji najde ženicha.

VIII. hlava

Oněgin a Taťána se znovu po letech setkávají v Moskvě na jednom plesu. Taťána je provdaná za generála a Evžen si teprve teď uvědomí svou chybu a opravdově se do ní zamiluje. Napíše jí dopis, ve kterém se jí svěří se svou láskou a lituje svého dřívějšího chování, nicméně je jednoznačně odmítnut, přestože se Taťána netají s tím, že Evžena stále miluje.

"Já miluji vás (k čemu lháti?),

však jiný už je mužem mým,

a já ho nikdy nezradím."

IX. hlava

Ztrápený Oněgin se odebere na cesty a projíždí křížem krážem celou Rus a obdivuje se krásám své země a přírody.

X. hlava

Mnoho se z ní nedochovalo, protože ji Puškin částečně spálil v roce 1830. Odborníci se dodnes ohnivě dohadují o jejím obsahu, jisté je ale pouze to, že se jedná o verše se silným politickým podtextem kritizující soudobou politickou situaci v Rusku (nejspíše proto se jich Puškin snažil zbavit, věděl, že by nevyhovovaly režimu).

Charakteristika doby a další autoři

Vznik a hlavní rysy romantismu

Romantismus vzniká začátkem 19. století jako reakce na změny ve společnosti - feudální systém je buď svržen revolucí, jako ve Francii, nebo se mění v osvícenský absolutismus, jako u nás. Do života lidí proniká kapitalismus, a s ním i nejistota. Mnoho z nich se musí přizpůsobit zcela novým podmínkám. Tam, kde se neuplatnily ideály francouzské revoluce (a to také ve Francii), roste nespokojenost obyvatel.

Není divu, že se umělci ve svých námětech vracejí do minulosti, únik z reality hledají ve starobylých a přírodních námětech. Také romantický hrdina je charakteristický konfliktem. Cítí se výjimečný, nemůže však své záměry uskutečnit kvůli rozporu s okolím. Proto je to většinou vyhraněný individualista. Dává přednost svým pocitům před rozumem, to je znak celého romantismu, který se tak staví proti osvícenství, přestože z něj vychází. Život romantického hrdiny je ovlivněn láskou, ať už k ženě nebo vysněnému ideálu, vždy je to ale láska nešťastná. Protože se většinou autor se svým hrdinou ztotožňuje, najdeme i v životopisech romantických autorů mnoho tragických lásek.