Remade kniha

Později Freya a Leonem odešla a začali spolu žít někde jinde. Mezitím, ale do lázní dorazila mladá dívka Meg se starším mužem a Dave je pustit dál s vidinou toho, že se s mladou dívkou sblíží a bude s ni moci brzy nahradit a reprodukovat další lidi. Dlouho ji sváděl, až se mu to najednou povedlo, ale to ještě nevěděl, co ho čeká. Ve chvíli když byl celý bez sebe, že po dlouhé době prožije nějaké vzrušení, si dívka sundala vlasy a najednou se z ní staly ty potvory, do kterých se virus přeměňoval. Začaly ho pomalu bodat a řezat do celého těla. Poslední slova, která slyšel, slova co zněla, jako když podrážkou boty přejedete po podlaze mu řekla,, Meg “ : ,, Ty. Jsi mě. Spálil…. „

,, Svazek inteligence ” buněk, vytvořil jakousi šablonu z dívky jménem Megan, která chtěla být modelkou, ale musela se spokojit s kadeřnicí. Tento svazek byl jeden z těch vyspělejších. Tolik se toho dozvídá o věcech a druzích, které zničil. Jeden z nich mu byl v mnoha ohledech dost podobný. Druh schopný učení, argumentace a přizpůsobení. Tento konkrétní svazek si několikrát opatrně a důkladně přečetl konstrukci DNA a mnohokrát se pokusil o věrnou repliku i přes všechna úskalí s napodobením, dokud to neudělal správně. Megan a starší muž Stevie, byli dost přesvědčiví na to, aby ostatní oklamali. Mezi mnoha zbytky vědomi, které kdysi bývaly lidmi, s ním teď jeden přebýval, nazýval se host. Host měl také jméno a to Grace. Mluvit s ní bylo složité, teprve se začínala ten biochemický jazyk učit.

Na konci knihy je možné, vidět tento rozhovor mezi Grace a virusem.

[… právě zažívám vysoké úrovně {> €#€€#^#€€}-látky ve tvém {#%^> €$> €> } – svazku.

Vysvětly nám vysokou přítomnost této chemikálie. Je tohle to, co nazýváš,, duševní stav „?…]

Upálil mě. Zabil mě.

[ ... ,, zabil ”, přistupuji k tvé definici… ]

[ ... ,, zabil ” je ,,trvalý rozpad buněk ”? ]

Ano… zabil mě.

[… dále už nejsi v nastavení ,,zabil”, Grace… ]

[… teď jsi Přeměněná… ]

Názor:

Kniha mě zaujala, i když jsem si ze začátku říkala, že to nebude nic pro mě. Už po prvních stránkách jsem byla vtáhnuta do děje a nemohla jsem se odtrhnout. A hltala jsem každé písmeno a slovo, které autor napsal. Bylo zajímavé, jak to celé pojal a dokázal skvěle přecházet mezi jednotlivými událostmi a situacemi. Jednu chvíli byl člověk s autorem a jeho knihou v Africe, kde se vše odehrávalo, na další straně už ale byl v Anglii, kde zatím nikdo nic nevěděl a žil se běžný život, který se zase o pár stran dopředu, změnil do posledního detailu. A to mi vůbec nevadilo, protože jsem byla zvědavá, jak to dopadne. Autor určitými místy dává čtenáři možnost se na chvilku zamyslet, jak ten příběh asi dopadne a mě velmi překvapil konec, myslela jsem, že bude úplně jiný. To se mi líbí, jak autor rozvíjí čtenářovu mysl. Celý příběh dopadl zajímavě, mě samotnou velmi překvapil.