Světová literatura 2
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
totalitní režimy cenzurovaly i literaturu, proto ve východním bloku existovalo vedle oficiální kultury, vytvářené v duchu socialistického realismu, také nelegální umění, tzv. underground
nelegální vydávání knih v tajných vydavatelstvích se nazývalo samizdat
ve druhé polovině 20. století se staly populární nerealistické romány, psané zejm. na základě představ a imaginace – magický realismus
typickými znaky tohoto proudu je prolínání snu a skutečnosti, cestování v čase, zpochybnění postavy jako jedinečného subjektu (např. v románu vystupují dvojníci) a skutečnost, že text často odkazuje sám na sebe (např. mystifikace, že se jedná o skutečný nalezený spis)
využívá celou škálu motivů z pohádek, bájí a legend, přičemž kouzelné jevy jsou zobrazeny jako samozřejmost
kolumbijský spisovatel Gabriel José García Márquez (Sto roků samoty)
A. Existencialismus (existencialismus – filozofický a umělecký směr, který vznikl po první světové válce v Německu; v literatuře se rozvinul až ve 40. letech ve Francii; východiskem se stává člověk izolovaný od společnosti, soustředěný na svoje vnitřní ego, plný úzkosti, pocitu nesmyslnosti existence a vědomí nevyhnutelnosti smrti, odcizení a naprosté osamělosti; v takové „nicotě“ se člověk pokouší překonat své zoufalství, dobírá se sebepoznání a seberealizace) (existenciální literatura – filozofující texty, pro které je typický autorův subjektivní pohled na okolní realitu, jež se nesnaží vykládat, ale „pouze“ analyticky popisovat; postavy jsou často izolované, osamělé, nebo duševně rozpolcené)
Jean-Paul Sartre (1905–1980)
francouzský spisovatel, dramatik, filozof a jeden z hlavních představitelů existencialismu
narozen do intelektuální rodiny, působil jako středoškolský učitel filozofie
během studií ho ovlivnil Hegel, Marx a Nietzsche
levicově smýšlející (nikdy se však nestal členem komunistické strany)
Sartrova filozofie se stala mimořádně známou jak díky jeho politickému angažmá (stavěl se proti imperialismu, kolonialismu a buržoaznímu státu, po určitou dobu i na pozicích komunistických stran), tak také díky jeho úspěchům na poli divadla a literatury
NC za literaturu (1964) – odmítl ji převzít
jeho tvorba
pro jeho filozofická díla typický existencialismus: chápe člověka jako bytost plnou úzkostí nejen ze smrti, ale také ze života, který si sám nevybral
typickým dílem je Bytí a nicota
zabývá se v něm myšlenkou nesmyslnosti a bezcílnosti lidského života
román Nevolnost (1938) – spojuje v sobě prvky eseje a filozofického románu
hlavní hrdina je Sartrovou variací na literární typ zbytečného člověka; jeho život postrádá smysl, trpí předsudky a lživostí světa, proto se dobrovolně izoluje od společnosti (v závěru dospěje k tomu, že jediný smysluplně strávený čas je poslech jazzu a psaní románu)