Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Remarque---Na-západní-frontě-klid

PDF
Stáhnout kompletní materiál zdarma (653,76 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.

Erich Maria Remarque Na západní frontě klid Vydání z roku 1929 Tato kniha nechce být ani obžalobou ani vyznáním. Chce se pokusit vydat svědectví o generaci, která byla válkou rozibita - i když unikla jejím granátům. I. Táboříme devět kilometrů za frontou. Včera jsme měli směnu; žaludek máme plný bílých fazolí s hovězím a jsme sytí a spokojení. Ba i pro večer mohl každý vyfasovat ještě plný esšálek; mimo to jsou dvojité porce salámu a chleba - to už něco vydá. Takového něco tu už dávno nebylo: špekoun s hlavou rudou jako rajské jablíčiko jídlo přímo nabízí; na každého, kdo jde kolem, kývá lžící a pořádně mu nandá. Je načisto zoufalý, poněvadž neví, jak vyprázdní své kotly. Tjaden a Műller sehnali pár umyvadel a dali si je nandat až po okraj do zásoby. Tjaden to dělá ze žravosti, Műller z opatrnosti. Kam to Tjaden dává, to je u Boha. Je pořád hubený jako herynek. To nejdůležitější je, že nám dali také dvojí porci kuřiva. Pro každého deset cigár, dvacet cigaret a dva kusy žvýkacího tabáku. Vyměnil jsem si žvýkací tabák s Katczinským za jeho cigarety, tak mám dohromady čtyřicet cigaret. S tím už člověk pár dní vystačí. Při tom nám celé to nadělení vlastně nepatří. Tak nóbl Prušáci nejsou. Dostali jsme to jenom omylem. Před čtrnácti dny jsme musili dopředu, na směnu. V našem úseku byl poměrně klid a účetní poddůstojník fasoval tedy normalní kvantum jídla a připravil je pro rotu o stopadesáti mužích. Ale tu k všeobecnému překvapení začali do nás právě poslední den řezat, anglická artilerie pumpovala do nás olovo a bubnovala neustále na naši posici, takže jsme měli těžké ztráty a vrátili jsme se jenom s osmdesáti muži. Přitáhli jsme za noci a hned jsme sebou sekli, abychom se nejdřív pořádně vyspali, neboť Katczinsky má pravdu: ta válka by nebyla tak zlá, jenom kdyby se člověk mohl víc vyspat. Tam vpředu s tím nikdy nic není, a čtrnáct dní to je po každé věčnost. Bylo už poledne, když ti první z nás lezli z baráku. Za půl hodiny popadi už každý esšálek a shromáždili jsme se před kuchyní, která voněla mastně a žírně. Na špici přirozeně ti nejhladovější: malý Albert Kropp, který myslí z nás nejjasněji a proto je teprve frajtrem; Műller, který tahá s sebou ještě učebnice a sní o válečné maturitě; při bubnové palbě dře formulky z fysiky; Leer, který nosí plnovous a má zalíbení v děvčatech z oficírských bordelů; přísahá, že dostaly armádní rozkaz nosit hedvábné košile a u hostí od hejtmana nahoru se předem vykoupat; jako čtvrtý já, Pavel Bäumer. Všichni čtyři ve věku devatenácti let, všichni čtyři jsme šli z jedné třídy do války. Hned za námi naši přátelé. Tjaden, hubený zámečník mého věku, největší žrout roty. Když si sedne k jídlu, je hubený jako šindel a vstane tlustý jako štěnice, která přijde do jiného stavu; Haie Westhus, stejného věku, kopáč rašeliny, který může klidně vzít komisárek do jedné ruky a ptát se: Hádejte, co to mám v pěsti; Detering, sedlák, který myslí jen na své hospodářství a na svou ženu; a konečně Stanislav Katczinsky, hlava naší skupinky, houževnatý, chytrý, drbaný čtyřicátník, s obličejem jako z hlíny, s modrýma očima, skleslými rameny a obdivuhodným nosem pro to, kde se něco semele, kde je dobré jídlo a jak se nejlíp ulejt. - Naše skupina byla na špici fronty, která stála před kuchyní. Byli jsme netrpěliví, poněvadž špekoun, který nic netušil, pořád ještě stál a čekal. Konečně na něho Katczinsky křikl: ,,Tak to už, Jindro, zmáčkni! Vždyt' je vidět, že ty fazole jsou už dovařený." Ale špekoun zavrtěl ospale hlavou: ,,Napřed tu musíte být všichni." Tjaden se šklebil: ,,Dyť jsme tu všichni." Kaprál ještě nic nepostřehl. ,,To by vám tak páslo! Kde jsou ti ostatní?" ,,Ty dneska krmit nebudeš! Lazaret a masengráb." Špekoun byl zaražen, když se dověděl, co se stalo. Byl na rozpacích. ,,A já jsem navařil pro stopadesát mužů." Kropp ho rýpl do žeber. ,,Tak se aspoň jednou do syta nažerem. Honem, zmáčkni to!" Najednou ale byl Tjaden osvícen duchem svatým. Jeho špičatý, myší obličej se naplno rozzářil, oči se chytrácky přimhouřily, tváře sebou škubaly a Tjaden přikročil až ke kuchyni. ,,Člověče, tos taky vyfasoval pro stopadesát mužů chleba?" Kaprál připitoměle a nepřítomně přisvědčil. Tjaden ho chytil za blůzu. ,,A salám taky?" Hlava jako rajské jablíčko zase zakývala. Tjadenovy čelisti se chvěly. ,,Tabák taky?" ,,Ano, všechno." Rozzářený Tjaden se rozhlédl. ,,Sakra, to je klika! To všecko je tedy pro nás! To pak každý dostane - počkej chvilku - namoutě, přesně dvojité porce!" Ted' ale procitlo rajské jablíčko zase k životu a vysvětlovalo: ,,To nejde." Ale to už jsme se i my rozkoukali a přihrnuli se. ,,Proč to nejde, ty starej košťále?" zeptal se Katczinsky. ,,Co je pro stopadesát, nemůže přec být pro osmdesát." ,,To ti už ukážem," vrčel Műller. ,,Jídlo třeba, pro mě a za mě, ale porce můžu vydat jenom pro osmdesát mužů," trvalo na svém rajské jablíčko. Katczinský se začnal zlobit. ,,Mně se zdá, že tě budeme muset dát vystřídat, co? Ty jsi nefasoval pro osmdesát lidí, ale pro druhou rotu a basta. Cos vyfasoval, to nám vydáš! Druhá rota jsme my." Pustili jsme se do chlapa. Nikdo s ním nebyl za dobře, už několikrát zavinil, že jsme dostali v zákopech jídlo studené a příliš pozdě, poněvadž si, když trošku lítaly granáty, netroufal se svým kotlem dost blízko, takže naši nosiči musili chodit pro menáž dál než ostatní roty. To Bulcke od první byl jinačí chlapík. Byl sic tlustý jako křeček v zimě, ale když bylo potřeba, tahal sám hrnce až do nejpřednější linie. Naše nálada byla právě podle toho a jistě by k něčemu došlo, kdyby se nevynořil velitel naší roty. Ptal se, proč se hádáme, a prozatím řekl jenom: ,,Ano, my měli včera těžké ztráty -" Potom nahlédl do kotle. ,,Zdá se, že ty fazole jsou dobré." Rajské jablíčko kývlo. ,,Jsou vařeny s masem a na sádle." Lajtnant se na nás díval. Věděl, co jsme si mysleli. I jinak ještě leccos věděl, neboť vyrostl mezi námi a přišel k rotě jako kaprá1. Zvedl ještě jednou poklop s kotle a přičichl. Odcházeje řekl: ,,Přineste mi taky talíř. A porce se r

Témata, do kterých materiál patří