Remarque---Na-západní-frontě-klid

Naše skupina byla na špici fronty, která stála před kuchyní. Byli jsme netrpěliví, poněvadž 

špekoun, který nic netušil, pořád ještě stál a čekal.

Konečně na něho Katczinsky křikl: ,,Tak to už, Jindro, zmáčkni! Vždyt' je vidět, že ty fazole 

jsou už dovařený."

Ale špekoun zavrtěl ospale hlavou: ,,Napřed tu musíte být všichni." 

Tjaden se šklebil: ,,Dyť jsme tu všichni."
Kaprál ještě nic nepostřehl. ,,To by vám tak páslo! Kde jsou ti ostatní?"
,,Ty dneska krmit nebudeš! Lazaret a masengráb."
Špekoun byl zaražen, když se dověděl, co se stalo. Byl na rozpacích. ,,A já jsem navařil pro 

stopadesát mužů."

Kropp ho rýpl do žeber. ,,Tak se aspoň jednou do syta nažerem. Honem, zmáčkni to!"
Najednou   ale   byl   Tjaden   osvícen   duchem   svatým.   Jeho   špičatý,   myší   obličej   se   naplno 

rozzářil, oči se chytrácky přimhouřily, tváře sebou škubaly a Tjaden přikročil až ke kuchyni. 
,,Člověče, tos taky vyfasoval pro stopadesát mužů chleba?"

Kaprál připitoměle a nepřítomně přisvědčil.
Tjaden ho chytil za blůzu. ,,A salám taky?"
Hlava jako rajské jablíčko zase zakývala.
Tjadenovy čelisti se chvěly. ,,Tabák taky?"
,,Ano, všechno."
Rozzářený Tjaden se rozhlédl. ,,Sakra, to je klika! To všecko je tedy pro nás! To pak každý 

dostane - počkej chvilku - namoutě, přesně dvojité porce!"

Ted' ale procitlo rajské jablíčko zase k životu a vysvětlovalo: ,,To nejde."
Ale to už jsme se i my rozkoukali a přihrnuli se.
,,Proč to nejde, ty starej košťále?" zeptal se Katczinsky.
,,Co je pro stopadesát, nemůže přec být pro osmdesát."
,,To ti už ukážem," vrčel Műller.
,,Jídlo třeba, pro mě a za mě, ale porce můžu vydat jenom pro osmdesát mužů," trvalo na svém 

rajské jablíčko.

Katczinský   se   začnal   zlobit.   ,,Mně   se   zdá,   že   tě   budeme   muset   dát   vystřídat,   co?  Ty   jsi