Remarque---Na-západní-frontě-klid

nefasoval pro osmdesát lidí, ale pro druhou rotu a basta. Cos vyfasoval, to nám vydáš! Druhá rota 
jsme my."

Pustili jsme se do chlapa. Nikdo s ním nebyl za dobře, už několikrát zavinil, že jsme dostali v 

zákopech jídlo studené a příliš pozdě, poněvadž si, když trošku lítaly granáty, netroufal se svým 
kotlem dost blízko, takže naši nosiči musili chodit pro menáž dál než ostatní roty. To Bulcke od 
první byl jinačí chlapík. Byl sic tlustý jako křeček v zimě, ale když bylo potřeba, tahal sám hrnce 
až do nejpřednější linie.

Naše nálada byla právě podle toho a jistě by k něčemu došlo, kdyby se nevynořil velitel naší 

roty. Ptal se, proč se hádáme, a prozatím řekl jenom: ,,Ano, my měli včera těžké ztráty -"

Potom nahlédl do kotle. ,,Zdá se, že ty fazole jsou dobré."
Rajské jablíčko kývlo. ,,Jsou vařeny s masem a na sádle."
Lajtnant se na nás díval. Věděl, co jsme si mysleli.

I jinak ještě leccos věděl, neboť vyrostl mezi námi a přišel k rotě jako kaprá1. Zvedl ještě 

jednou poklop s kotle a přičichl. Odcházeje řekl: ,,Přineste mi taky talíř. A porce se rozdělí 
všechny. Zasloužili jsme si je."

Rajské jablíčko udělalo pitomý obličej. Tjaden tancoval kolem něho.
,,To ti docela nic neškodí! Dělá, jako by mu patřila cela proviantura. A teď začni, špekoune 

stará, a koukej, aby ses nepřepočítal."

,,Vyliž si kapsu," prskalo rajské jablíčko. Mohl vzteky puknout, takového něco mu nešlo na 

rozum, nerozuměl už světu. A jako by chtěl ukázat, že je mu teď všechno fuk, rozdělil ještě 
dobrovolně po půl libře umělého medu na každého muže.

*    *    *

To je opravdu pěkný den dneska. I pošta přišla, skoro každý má pár dopisů a nějaké noviny.