Remarque---Na-západní-frontě-klid

Teď se cáráme na louku za baráky. Kropp má pod paží víko od sudu na margarín.

Na pravém kraji louky je velká hromadná latrína, stabilní bouda se střechou. Ale to je pro 

rekruty, kteří se ještě nenaučili najít v každé věci nejaký požitek. Hledáme něco lepšího. Všude 
totiž stojí ještě roztroušeny jednotlivé skřínky k témuž účelu. Jsou čtyřrohé, dokola uzavřené, se 
skvělým, pohodlným sedátkem. Na postranních stěnách jsou držáky, takže je lze přenášet.

Srážíme tři do kruhu a pohodlně se usadíme. Dřív než za dvě hodiny se odtud nehneme.
Pamatuji se ještě, jak jsme se s počátku jako rekruti v kasárnách ostýchali, když jsme musili 

používat společné latríny. Dveře nemá a dvacet mužů sedí vedle sebe jako slepice na bidýlku. Lze 
je přehlédnout jedním pohledem; voják musí být totiž pořád pod dozorem.

Mezitím jsme se naučili něco víc, než překonávat trochu toho studu. Časem jsme zvykli na 

docela jiné věci.

Tady venku je ta věc ale přímo požitkem. Nevím už, proč jsme dříve musili tyhle věci vždy 

stydlavě   obcházet,   jsou   přec   právě   tak   přirozené   jako   jídlo   a   pití.   A   člověk   by   se   snad 
nepotřeboval o nich ani zvlášt' zmiňovat, kdyby u nás nehrály tak velkou úlohu a kdyby se nám 
nezdály tak novými – ostatním byly už dávno samozřejmé.

Vojak má k svému žaludku a jeho trávení důvěrnější poměr než kdo jiný. Tři čtvrtiny jeho 

slovní zásoby jsou vzaty odtud, a výraz pro největší radosti nejhlubší rozhořční je jimi sytě 
podmalován. Není možné vyjadřovat se jiným způsobem tak stručně a přesně. Naše rodiny a naši 
učitelé se podiví, až přijdeme domů, ale tady je to zkrátka běžná řeč.