4.ročník, rozdělení jazyků (indoevropské, ugrofinské, semitohamitské), vývoj českého jazyka a pravopisu

1.ROZDĚLENÍ JAZYKŮ

- asi 6 000 jazyků

- je těžké rozlišit jazyk od nářečí

- jazyků ve světě ubývá (např. latina) → sjednocování, lidé se snaží více dorozumět

- nejvíce zastoupená 1.čínština 2.angličtina 3.španělština

A) INDOEVROPSKÉ JAZYKY – indoevropská jazyková rodina

- čeština

- 6000 př.n.l. existoval jeden společný indoevropský prajazyk

- existovala tzv. baltoslovanská jazyková jednota → rozpad 2000 př.n.l. → slovanské jazyky se začaly vyvíjet samostatně

1.INDOEVROPSKÁ JAZYKOVÁ RODINA

2.UGROFINSKÁ JAZYKOVÁ RODINA

- maďarština, estonština, finština

3.SEMITOHAMITSKÁ JAZYKOVÁ RODINA

- hebrejština, aramejština, arabština

4.ASIJSKÁ JAZYKOVÁ RODINA

- vietnamština

5.ALTAJSKÁ JAZYKOVÁ RODINA

- turečtina, mongolština, korejština, japonština, čínština

2.PRASLOVANŠTINA, SLOVANSKÉ JAZYKY

- 2000 př.n.l.

1.PÁDY – 7 pádů

2.JERY = změkčují nebo ztvrdňují hlásku

- měkký a tvrdý znak

- v ruštině doteď, v češtině zanikly

3.NOSOVKY

- dnes má polština – ę, ą

4.UŽÍVÁNÍ VIDŮ

5.DUÁL = dvojné číslo

- praslovanština, stará čeština

- když to byl pár – dvojice 1.nesu 2.nesechom

- dvojný tvar – ručičkami hodin, ručičkama dítěte

6.AORISTY = zvláštní tvary minulého času, pouze ve staré češtině

- naznačoval, že to je hlavní minulý děj, odlišoval od jiného méně podstatného děje

→ jazyky se začaly vyvíjet samostatně

3.VÝVOJ ČESKÉHO JAZYKA

- jazyk se nejčastěji mění v pravopisu – pravidla 1902, 1957, 1993

- změna slovní zásoby – rozvoj techniky

- tvary slov se mění an, ana, ano → on, ona, ono

ZMĚNA HLÁSKOSLOVÍ

a) SOUHLÁSKY

g → h noga→ noha

šč → šť Ščepán → Štěpán

r → ř repa → řepa

b) SAMOHLÁSKY

a → ě → e duša → duše – změnilo se ve spisovné češtině, ne nářečí – morava

u → i dušu → duši

ó → uo → ů dvór → dvůr

aj → ej daj → dej vajce → vejce

ie → í viera → víra

ú → ou súd → soud múka → mouka

4.VÝVOJ ČESKÉHO PRAVOPISU

ZMĚNA TVAROSLOVÍ

- zanikl duál – jen v částech těla nohama atd.

- životnost – ve staré češtině se neměnila 1.chlap 2. chlap → 1.chlap 4.chlapama

PRAVOPIS

= první česky napsaná věta

- vsuvka do latinského textu – Zakládací listina církevní organizace – Litoměřická kapitola

1.pravopis – primitivní

- písmena z abecedy latiny, ale latina měla méně hlásek než čeština např. č

- latinské c – č, c nebo k

- latinské s – s nebo š

2.pravopis spřežkový – 13./14. st.

- spojení dvou písmen dohromady č=cz, ž=rz, š=sz, ss, á=aa

- jediná spřežka dnes je ch

3.pravopis 14./15.st.

-Jan Hus – návrh diakritické úpravy pravopisu

- nábodeníčko = diakritika aa→á cz→c

4.Bratrský pravopis – až do 19.st.

- Jednota bratrská c→č

Mág → Máj

5.Analogická úprava pravopisu

- Dobrovský

- vzory, slovesa do tříd

6.1902 první pravidla pravopisu Jan Gebauer