Remarque---Na-západní-frontě-klid

prostí lidé; pokládali válku hned od pčátku za neštěstí, zatím co lépe situovaní nevěděli samou 
radostí kudy kam, ačkoli právě ti si mohli následky vypočítat mnohem spíš.

Katczinský tvrdí, že to je vzděláním, to zpitomuje lidi. A co říká Kat, to si dobře rozmyslel.
Podivným způsobem byl Behm jedním z prvních, kdo padli. Dostal při jednom útoku ránu do 

očí a nechali jsme ho ležet za mrtvého. Vzít s sebou jsme ho nemohli, poněvadž jsme musili 
kalupem zpátky. Odpoledne najednou jsme ho slyšeli volat a viděli jsme ho venku se plazit. 
Pozbyl jenom vědomí. Poněvadž nic neviděl a byl šílený bolestí, nevyužíval žádného krytu, takže 
byl od nich sestřelen, než mohl někdo proň dojít.

Přirozeně, že nelze z toho vinit Kantorka; kam by se svět dostal, kdybychom už toto měli 

nazývat vinou. Kantorků bylo tisíce, a byli vesměs přesvědčeni, že dělají to nejlepší způsobem 
pro ně pohodlným.

Ale to právě způsobilo v našich očích jejich bankrot.
Měli   být   nám,   osmnactiletým,   prostředníky   a   vůdci   do   světa   dospělých,   do   světa   práce, 

povinností, kultury a pokroku, do budoucnosti. Posmívali jsme se jim mnohdy a vyváděli jim 
všelijaké kousky, ale v zásadě jsme jim věřili. S pojmem autority, který byl s nimi nerozlučně 
spojen,   byl  svázán  v   našich   myšlenkách  i   větší   rozhled   a  lidštější   vedeni. Ale   první  mrtvý, 
kterého jsme viděli, rozbil toto přesvědčení. Musili jsme dojít k poznání, že náš věk byl poctivější

než jejich; předčili nás jenom frází a šikovností. První bubnová palba nám ukázala náš omyl, a 

pod ním se zřítil světovy názor, kterému nás učili.