Remarque---Na-západní-frontě-klid

Prošli jsme desetinedělním vojenským výcvikem a za tu dobu jsme byli přetvořeni dokonaleji 

než za deset let pobytu ve škole. Učili jsme se, že vyčištěný knoflík je důležitější než čtyři svazky 
Schopenhauera.   Nejdřív   udiveně,   pak   rozhořčeně   a   na   konec   lhostejně   jsme   poznávali,   že 
nerozhoduje, jak se zdá duch, ale kartáč na boty, ne myšlenka, ale systém, nikoli svoboda, ale 
dril. Stali jsme se vojáky s nadšením a s dobrou vůlí; ale přičiňovali se všemožně, aby to z nás 
vyhnali. Po třech týdnech nebylo nám už nepochopitelným, že listonoš s hvězdičkami má nad 
námi více moci než dříve naši rodiče, naši vychovatelé a všechny kulturní oblasti od Platona až 
ke Goethovi. Svýma mladýma pozornýma očima jsme viděli, že klasický pojem vlasti našich 
učitelů se prozatím realisoval v úplné vzdání naší osobnosti, jaké bychom nikdy nepředpokládali 
ani u nejnižšího posluhy. Salutování, postoj v „pozoru", parádní pochod, pocta puškou, „vpravo v 
bok", „vlevo v bok", srazit podpatky, nadávky a tisíc šikan: představovali jsme si svou úlohu 
jinak a shledávali jsme, že jsme připravováni na hrdinství jako koně v cirkuse. Ale zvykli jsme si 
na to brzy. Chápali jsme, že část těch věcí je nutná, jiná část právě tak zbytečná. Voják má pro to 
jemný čich.

*    *    *

Po třech a po čtyřech byla celá třída rozptýlena po družstvech, spolu s frizskými rybáři, 

sedláky, dělníky a nádeníky, s nimiž jsme se rychle skamarádili. Kropp, Műller, Kemmerich a já 
jsme přišli do devátého družstva které cvičil kaprál Himmelstoss.