Remarque---Na-západní-frontě-klid

Byl pokládán za největšího psa z celých kasáren a byl na to hrd. Malý, podsaditý chlapík, 

který sloužil dvanáct let, s liščím, nakrouceným knírem, v civilu listonoš. Na Kroppa, Tjadena, 
Westhusa a na mě měl zvlášť spadeno, poněvadž čul náš tichý vzdor. Stavěl jsem jednoho rána 
čtrnáckrát jeho postel. Vždy našel něco, co by na ní vytkl a zase ji strhl. Promazal jsem v 
dvacetihodinné práci - přirozeně s přestávkami - pár prastarých bot, tvrdých jako kámen tak, že 
byly měkké jako máslo a ani Himmelstoss neměl, co by jim vytkl; vydrhl jsem na jeho rozkaz 
kartáčkem na zuby do bělá světnici naší čety; dali jsme se já a Kropp s ručním kartáčem a 
lopatkou do sněhu na kasáren ském dvoře, který jsme měli podle jeho rozkazu těmito prostředky 
vyčistit, a byli bychom vydrželi, pokud bychom nezmrzli, kdyby se náhodou nevynořil jakýsi 
lajtnant, který nás poslal do kasáren a Himmelstossovi pořádně vynadal. Následek toho bylo jen, 
že se Himmelstoss na nás ještě víc rozzuřil. Byl jsem komandován po čtyři týdny každou neděli 
na stráž a právě tak dlouho jsem dělal službu ve světnici; cvičil jsem v plné výzbroji s puškou v 
ruce na holé, rozmoklé oranici, ,,přískokem vpřed" a ,,k zemi", až se ze mne stala hrouda bláta a 
já se vyčerpáním svalil; za čtyři hodiny po tom jsem Himmelstossovi ukázal svou bezvadně 
vyčištěnou výzbroj, ovšem s rukama do krve rozedře- nýma; stál jsem s Kroppem, Westhusem a 
Tjadenem v ostrém, mrazu čtvrt hodiny „v pozoru", bez rukavic s holými prsty na hlavni pušky, 
zatím   co   se   kolem   nás   plazil   Himmelstoss   a   číhal   na   nejmenší   pohyb,   aby   zjistil   nějaký 
přestupek; běžel jsem v noci osmkrát v košili s nejhořejšího patra kasáren až dolů na dvůr, 
poněvadž mé podvlékačky přečnívaly o pár centimetrů kraj podnožky na níž musil každý mít své 
věci srovnány. Vedle mne běhal kaprál ode dne, Himelstoss, a šlapal mi na prsty nohou; musil 
jsem při cvičení bajonetem šermovat vždy s Himmelstossem, přičemž mi dal do ruky těžkou, 
železnou tyč a sobě příručnou dřevěnou pušku, takže mi mohl paže pohodlně naklepat do modra 
a do hněda; dostal jsem ovšem při tom jednou takový vztek, že jsem se na něho slepě vrhl a dal 
mu takovou ránu do žaludku, až se převalil. Když si chtěl stěžovat, velitel roty se mu vysmál a 
řekl, že má dávat pozor; znal svého Himmelstosse a zdálo se, že mu přeje, že naběhl. Stal se ze 
mne dokonalý šplhač; hledal jsem pomalu, kdo by se se mnou mohl měřit v dřepech; třásli jsme 
se, když jsme jen zaslechli jeho hlas, ale ten zdivočilý poštovský kůň nás nedostal.