Remarque---Na-západní-frontě-klid

Když jsme Kropp a já v barákovém táboře jednou v neděli vlekli přes dvůr na tyči džbery z 

latríny a Himmelstoss, nádherně vyčištěný a na vycházku připravený, šel kolem nás, tvářili jsme 
se přese vše, jako bychom klopýtli, a vylili mu džber na nohy. Zuřil, ale míra byla dovršena.

„Na to je pevnost," křičel.

Kropp toho měl dost. „Ale napřed vyšetřování a při něm vyplázneme my svoje trumfy," řekl.

„Jak to mluvíte s kaprálem!" řval Himmelstoss, „zbláznil jste se? Počkejte, až se vás budou 

ptát? Co chcete dělat?"

„Vypláznout trumfy na pana kaprála," řekl Kropp s prsty na švu kalhot.

Himmelstoss nyní přece pozoroval, co a jak, a odmázl beze slova. Dříve než zmizel, sic ještě 

zaječel: „To si vypijete," ale jeho moc byla zlomena. Zkoušel to ještě jednou v oranicích s 

„přískokem vpřed", a „k zemi". Poslouchali jsme sic každého jeho rozkazu; neboť rozkaz je 
rozkaz, musí být vyplněn. Ale pro-váděli jsme jej tak pomalu, že Himmelstossa se zmocňovalo 
zoufalství. Spustili jsme se pokojně na kolena, potom na ruce a tak pořád; mezitím dal už zuřivě 
jiné komando. Než jsme se zpotili, chraptěl.

Pak nám dal pokoj. Říkal nám sic stále ještě prevíti. Ale byl v tom respekt. 
Bylo taky mnoho slušných kaprálů, kteří byli rozumnější; ti slušní měli dokonce většinu. Ale 

každý si chtěl především udržet co nejdéle teplé místečko v zázemí a to mohl jen tak, že dělal 
rekrutům nohy. Tak nás v kasárnách brousili všemi možnými brusy a častokrát jsme vzteky 
štěkali. Mnozí z nás z toho taky onemocněli, Wolf dokonce umřel na zápal plic. Ale byli bychom 
si připadali směšnými, kdybychom povolili. Stali jsme se tvrdými, nedůvěřivými, nelítostnými, 
mstivými, surovými, a tak to bylo dobře; neboť tyto vlastnosti nám právě chyběly. Kdyby nás 
hnali bez této doby výcviku do zákopu, byla by se asi většina z nás zbláznila. Takto jsme ale byli 
připraveni na to, co nás čekalo.