Máj

Máj

O díle: Máj je lyrickoepická skladba Karla Hynka Máchy vydaná roku 1836. Bývá považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Mácha v této skladbě zcela vybočil z obrozeneckého programu 1. poloviny 19. století a pojal ji jako osobní zpověď rozervaného romantického člověka plného nejistot a otázek po smyslu života. Máj má 4 zpěvy a 2 intermezza. Dílo obsahuje velké množství metafor, časté řetězce oxymorón („…zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit…“). Hojné jsou básnické přívlastky, spojování protikladných představ, kontrastů (světlo/tma, život/smrt), kombinace barev („růžové nebe, modré mlhy“), vyjádření pohybu a napětí dynamickými slovesy (zasvítnuto), metafory (bledá tvář luny), metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas), inverze (jak holoubátko sněhobílé), gradace (rychlý to člunek, blíže a blíže), kakofonie (vězení, 2. zpěv), eufonie a epizeuxis (3. zpěv). Hlavním literárním vzorem Máje je poesie polských romantiků, které Mácha velmi dobře znal. Autor užívá spisovnou češtinu, jazyk archaický, knižní i básnický.

Námět: tragický příběh o lásce, k němuž autora patrně inspirovala reálná událost z roku 1774

Postavy: hlavní: Vilém

charakteristika: loupežník, omylem zabíjí svého otce, viní společnost, cítí se být nevinný. Ve vězení myslí na Jarmilu a vzpomíná na své mládí. Dochází k závěru, že po smrti ho již nic nečeká.

vedlejší: Jarmila – milenka Viléma, páchá kvůli lásce sebevraždu.

Poutník – objevuje se ke konci básně (v posledním zpěvu), ztotožnění autora, srovnává svůj osud s osudem Viléma. Mluví o sobě, o svém mládí a poznává, že mládí je již ztracené. V samotném závěru zvolání: „ Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!“

Doba a místo děje: je zde opěvováno krása české země ( zřejmě okolí Máchova jezera)

Obsah: Vilém, obávaný loupežník, je odsouzen za otcovraždu, neboť zabil svého soka v lásce, aniž tušil, že je to jeho otec. Vilém sedí v žaláři a přemýšlí nad svým osudem. Vinu nedává sobě, nýbrž otci a společnosti. Ráno je odveden na pahorek, popraven, jeho tělo je rozlámáno v kole a vystaveno pro výstrahu ostatním. Tomuto příběhu předchází v 1. zpěvu scéna, v níž Jarmila marně čeká za májového večera na Viléma, dozvídá se o jeho osudu a poté páchá sebevraždu skokem do jezera. V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy poutník Hynek (představující samotného Máchu), kterého zasáhne, když uvidí kostlivce v kole a ztotožňuje se s Vilémem.

• I. zpěv: Obraz Májové přírody, sebevražda Jarmily skokem do jezera. Motiv lásky a nevěry.

• II. zpěv: Vilém ve vězení, úvahy o vině. Kontrast v čase – věčnost přírody a omezenost jeho zbývajícího času do popravy. Pocit křivdy a vzdoru.

• I. intermezzo: Půlnoční popraviště v přípravě na popravu Viléma.

• III. zpěv: Vrchol, poprava Viléma. Vilémovo vyznání lásky k přírodě a rodné zemi. Obžaloba společnosti.

• II. intermezzo: Nářek Vilémových druhů.

• IV. zpěv (epilog): Po čase přichází poutník, autor se ztotožňuje, zamyšlení nad tragikou lidského osudu. Závěr tragický.